Nemoci jedné velmoci

Jacob Lawrence: Ze série Velká migrace (čtyřicátá léta 20. století) Repro University of Michigan Museum of Art

Zpráva Martina Řezníčka ze současné Ameriky: „Z politiky se stává bolestivá křeč, jíž se svaly národů neumějí zbavit.“

Martin Řezníček působil v letech 2012 až 2017 jako zpravodaj České televize v USA a své zážitky vtělil do knihy nazvané Rozpojené státy. Podle jeho svědectví je Amerika samozřejmě stále ještě velmoc a vytoužený cíl mnoha přistěhovalců, ale ztratila už mnohé ze své „soft power“, založené na autoritě vítězů studené války. Ostatně co s tradiční představou o demokracii ve světě, kde se volby rozhodují ve světě sociálních sítí: „Pokud dochází k erozi politické soutěže, jak jsme ji dosud znali, nejsou na vině i voliči ochotní sdílet na internetu víc, než svěří nejlepšímu kamarádovi?“ Řezníček se snaží vysvětlovat pohnutky Trumpových voličů, kteří se zdaleka ne všichni dají zaškatulkovat jako rasisté a fašisté (byť i těch je mezi nimi dost). Řada lidí je ze svého místa v současné americké společnosti prostě natolik zoufalá, že podpoří jakoukoli naději na změnu. Ovšem kdo od nového vedení státu čekal, že mu v něčem pomůže, ten byl následujícím vývojem krutě zklamán.

V knize ale nejde jen o aktuální politické dění. Autor popisuje setkání s Čechy žijícími v Americe: počítačovými experty ze Silicon Valley, válečnými veterány, herečkou Kim Novakovou (známou z filmů Muž se zlatou paží, Vertigo nebo Rozbité zrcadlo), plastickým chirurgem Bohdanem Pomahačem nebo „králem Šumavy“ Josefem Hasilem. Obecně platí, že mají Češi v Americe docela dobrou pověst, což Řezníček ilustruje výrokem diplomata Normana Eisena: „Česká republika boxuje ve vztahu k USA ve vyšší váhové kategorii, než by jí příslušelo.“ Autor se vrací také k událostem, které ovlivnily současnou podobu Ameriky, jako byl atentát na prezidenta Kennedyho nebo aféra Watergate, a popisuje natáčení reportáží o hurikánu Harvey, o teroristickém útoku na bostonském maratónu nebo o kampani před prezidentskými volbami v roce 2016. Tyto pasáže přinášejí zajímavý pohled do zákulisí novinářské práce s jejími riziky a dilematy: „Neurazit reportážemi diváky znalé, a zároveň neztratit ty s menším rozhledem.“ Občas ovšem působí až příliš vychloubačně to neustálé zdůrazňování, jak reportér potřebuje špičkové vyjednavačské schopnosti, erudici, rychlé rozhodování, odvahu v konfrontaci s rozběsněnými živly i ochotu obětovat práci značnou část volného času, zkrátka jen málokdo by to zvládl. Řezníček rád beletrizuje, neveselá fakta občas odlehčí rozmarnými insiderskými historkami o tom, jak radil Henrymu Kissingerovi při výběru kravaty nebo jak potkal Sashu Obamovou v hamburgrárně (zrovna v době, kdy její matka vedla kampaň proti nezdravé fastfoodové stravě). Nesetkával se ovšem jen s elitami, ale také s obyvateli vyloučených lokalit nebo s imigranty, kterým po mnoha letech bezproblémového života v Americe hrozí podle nových zákonů deportace. Všímá si aktuálních fenoménů, jako jsou Číňané studující na prestižních amerických školách – stanou se hlasateli konvergence mezi oběma zeměmi nebo jednou Čína převálcuje Ameriku s využitím jejích vlastních zbraní? Celkem málo se u nás také ví o ropném boomu v Severní Dakotě, který připomíná staré časy jak oživením amerického snu o tom, že pracovitý a odvážný člověk opravdu může zbohatnout, tak i suverénním přehlížením možného negativního dopadu těžby.

Rozpory současné Ameriky se už nedají zakrýt – a bohužel ani rychle a snadno vyřešit. I v samotném Washingtonu, pyšném sídle impéria, se nacházejí oblasti, které připomínají spíše nejobávanější africké slumy. V nejbohatší zemi světa trpí čtyřicet milionů obyvatel nedostatkem základních potravin. Příznaků společenské dezintegrace přibývá: stále násilnější povaha různých původně racionálních protestních akcí, šílení střelci řádící ve školách a nočních klubech, nesmyslně nastavený právní systém vedoucí k tomu, že USA mají nejvíc vězňů na počet obyvatel. Autor se také ptá, odkud se bere v současné Americe tolik lidí závislých na drogách. Příčinou podle něj nejsou ani tak latinskoamerické narkomafie, kvůli nimž chce Trump postavit zeď, ale kult úspěchu za každou cenu a s ním spojený trend vyrovnávat se s tlakem na výkonnost pomocí stimulantů: „Potíže, které Američané neventilují, protože navenek je vše cool. A musí být. Společnost to tak chce, je tak nastavená. Očekává to. To očekávání! O kolik lépe by Americe bylo, kdyby lidé nejednali nějakým způsobem jen kvůli tlaku okolí?“ Kořeny tohoto myšlení je možno vidět už ve specifické povaze amerického vzdělávacího systému, jehož smyslem je hlavně vychovat flexibilní pracovní sílu, schopnou prosadit se v konkurenčním prostředí. Škola proto na jedné straně podporuje individualismus a soutěživost a na druhé straně potlačuje v zárodku veškeré projevy nonkonformismu: „Míra žalování na amerických základních školách, kde jsou děti přímo vybízeny k tomu, aby spolužáky nahlásily, pokud ze systému sebeméně vyčuhují, je příznačná.“

Dalším tématem, které Ameriku rozděluje, je právo na vlastnictví zbraní, které je již od roku 1791 zaručeno ústavou, ačkoli existuje stále více dobrých důvodů, proč to konečně změnit. Ovšem opět do hry vstupuje další faktor, o němž se v médiích příliš nemluví: pro venkovana, který přišel o práci, zprávám ze světa nerozumí a cítí, že jeho názory nikoho nezajímají, je vlastnictví zbraně posledním důkazem, že je ještě chlap. Autor zmiňuje také schopnost Američanů spontánně zorganizovat rychlou pomoc v případě přírodních katastrof – jenže i toto dobrovolnictví je často spíše z nouze ctnost, suplující chronicky podfinancovaný veřejný sektor. Vlastenectví, které v Americe překlenovalo mnohé konflikty, už přestává fungovat, neboť přibývá těch, pro které už dnešní Amerika prostě není vlastí – ať jsou to zchudlí dělníci z někdejších hrdých průmyslových center nebo barevní, kteří jsou pro policii a úřady především terčem šikany. Spojené státy už nejsou, co bývaly. Země je rozdělena, především proto, že někteří na globalizaci a nástupu moderních technologií vydělali a druzí prodělali. Obě strany se zaklínají svobodou, ale představují si ji úplně jinak, a stále více se šíří přesvědčení, že vůči těm druhým je dovoleno naprosto vše: „Americká politika 21. století, ta, která ráda dává rady světu a vystavuje na odiv svou civilizovanost. Příznivci jednoho z kandidátů žádají vězení pro kandidáta druhé strany.“ Elity si neuvědomovaly, kolik lidí má důvod k protestní volbě, a Trumpova agresivní demagogie v mnohém vyhověla americkému sklonu k simplifikacím. Sklon upřednostňovat rychlou akci před sebereflexí udělal Ameriku úspěšnou, ale také stál u kořenů většiny jejích současných problémů.

Martin Řezníček: Rozpojené státy. Amerika nejen televizní kamerou. Argo, Praha, 2020