Nádhery a efekty distanční výuky

Foto Tomáš Koloc.

O jednom z nových fenoménů našich životů.

Jdu kolem pokojíku, kde starší potomek podstupuje na tabletu online výuku čtvrťáka základní školy. Obraz je dobrý, zvuk taky, akorát učitelka mluví pro prázdné auditorium – syn si totiž zrovna hraje na zemi s legem.

„Hynajši, co to děláš?“ zajímám se.

Nenechá se rozhodit: „Uklízím, tutouši, copak to nevidíš? Nechci tu mít bordel, až si zapnu kameru,“ oznamuje mi, zatímco tablet opřený o nohu lampičky obestavuje igráčky.

Vzápětí se zapojuje do výuky, jenže není jasné, kdo koho zrovna vyučuje. „Děti, já vám napřed ukážu tady ten obrázek… moment… vydržte… jak se to… kruci… Tak ne, děti, budeme rovnou počítat,“ sděluje vyučující po své rezignaci na činnost, kterou právě prováděla, ať už jí bylo cokoli.

Žák Dan se ovšem nevzdává: „Paní učitelko, to je potřeba udělat obráceně, napřed kliknout na obrázek a potom na sdílení obrázku. Pak vám to bude fungovat,“ znuděně poučuje kantorku a já se nesvedu zbavit představy, že při tom ani nehledí do monitoru, protože si zrovna provádí manikúru.

„Počkej, ukaž… No jo! Takže ono je to naopak!“ kontruje šťastně učitelka.

O kousek dál v kuchyni mezitím skončila hodina prvňačce.

„Dorotko, tak co jste dělali?“

„Dobrý to bylo, povídali jsme si pohádku a pak si hráli písničku a tu se naučíme a já ji pak budu hrát na nějaký nástroj, asi na flétnu, i když můžeme třeba na něco bouchat, ale já budu hrát na flétnu, a to bude dobrý.“

“Prima, a jak se ta písnička jmenovala?“

„To já už nevím, já si nepamatuju nic, co jsme dělali. A asi si to trochu pamatuju, ale nevím, jak se to jmenovalo, i když asi vím, jak se to jmenovalo. Jablíčko dozrálo, se to jmenovalo. Tady to máš na počítači, hele podívej.“

Podíval jsem se: píseň Jablíčko dozrálo, o níž jsem v životě neslyšel, a byl proto na ni upřímně zvědav, se ve skutečnosti jmenovala Sedí liška pod dubem.

Inu, krásy, nádhery a efekty distanční výuky.