Proč vláda zavřela všechny ostatní typy škol, a ponechává otevřené speciální školy, které se stávají virovou rozbuškou? Dopis speciální pedagožky premiérovi a jeho zmocněnkyni pro duševní zdraví

Doprovodný obrázek: Tomáš Koloc.

Aktuální dopisy Lubomíry Moudré Andreji Babišovi a Ditě Protopopové

Dopis Mgr. Lubomíry Moudré premiéru Ing. Andreji Babišovi


17. října 2020

Vážený pane premiére,

V situaci, ve které se nacházíme, se na Vás obracím jako speciální pedagog působící na škole zřízené podle paragrafu 16. Není mi totiž jasné, z jakého důvodu žáci těchto škol mají výjimku a chodí do školy. Logické by bylo předpokládat, že v následujících týdnech uděláme vše pro to, abychom covid dostali pod kontrolu. Ale jaká je praxe? Do mojí třídy chodí pozitivní patnáctiletá dívka, která si po pozitivním testu odbyla karanténu (je bezpříznaková) a po deseti dnech byla poslána dětskou lékařkou bez dalšího testu zpět do školy. Osobně znám pozitivní bezpříznakové lidi, kteří neprošli ani tou karanténou a byli s respirátorem posláni do práce. Dovolat se na hygienu je zcela nemožné. Kolegyně, pracující v mateřské škole, má ve třídě tři děti, v jejichž bezprostřední rodině jsou nemocní covidem, děti však byly poslány bez testu do školky. Naštěstí jejich rodiče jsou rozumnější než kompetentní orgány a nechali si je doma. A tak poslušně chodíme do práce. Většina učitelů je v rizikovém věku 50 plus a učitelé jsou v počtu nakažených daleko před zdravotníky. Zkuste učit mentálně postižené děti s rouškou. U všech dětí, tím více u těchto, je potřeba, aby viděly mimiku, aby byla zpětná vazba. Mnoho z nich roušku na obličeji nesnese. Ale chodí do školy a my s nimi a kolem nich v bezprostřední blízkosti. Chtěla bych Vás poprosit o vysvětlení této výjimky. Na jaře jsem Vám už o mentálně postižených dětech jednou psala. My je nejen učíme, ale v případě potřeby i myjeme, pokud se pozvrací, nebo pokálí. Totéž se týká učitelek v mateřských školách, o kterých se zmíním níže.

Prosím, zůstaňte doma, řekl pan Prymula. S výjimkou mentálně postižených dětí a dětí ve školkách a jejich učitelů. Ti všichni jsou zřejmě odolnější, že? Na slíbené respirátory pro učitele se jaksi zapomnělo. Oni totiž většinou učí z domova. Až na nás. A tak jezdím nejdřív hodinu autobusem, pak metrem, potom tramvají. Je mi 60 let. Školní jídelna, která je určena pro několik škol, vaří jen pro naši školu. Myslíte, že toto vše pomůže covid porazit? Při avizovaném nedostatku míst v nemocnicích? Jde vám skutečně o životy lidí? Znáte cenu života?

Mým cílem není kritika Vaší práce, nýbrž přiblížení reality ve speciálních a mateřských školách těm, kdo v nich nepracují. Proto si dovoluji připojit ještě nástin, kterým již v jarní vlně sepsala a na vyšší místa zaslala kolegyně-učitelka mateřské školy, kde je problematika téměř shodná:

„1. MŠ nemůže o své vůli omezit docházku dětí ´v této době nepracujících rodičů´. Určete, zda budou školky dostupné pro všechny přihlášené děti nebo určete jasné pravidlo pro omezení docházky.

2. V běžné třídě jsou zpravidla stoly pro 6 dětí, u kterých děti nejen jedí, ale i tvoří, kreslí, skládají puzzle atd. Třída je vybavena prakticky 5 – 6 stoly/pro 6 dětí. Děti tedy sedí vedle sebe, nelze je rozsadit.

3. Umývadla a záchody jsou umístěny často v jedné místnosti prakticky bez rozestupů běžně v počtu cca 6 ks, ručníky visí na háčcích hned vedle sebe (lze nahradit papírovými rolemi, které si ale malé děti samy neodtrhnou nebo si budou role přidržovat, čímž kontaminují další útržky – nemáme kryté zásobníky). Určete postup, jak zajistit bezpečnou vzdálenost mezi děti a současně nutný dozor nad dětmi.

4. Šatny jsou velmi malé, často vybavené jen háčky, policemi, lavičkami, které na sebe navazují, prostor pro jedno dítě bývá cca 30 cm. Svrchní oblečení jednotlivých dětí se zpravidla dotýká se svršky sousedících dětí. V šatně se potkávají ráno i odpoledne rodiče dětí, často i prarodiče.

5. O třídu s 28 dětmi pečuje většinu času jedna učitelka (zpravidla 6–9.30 a 12.30–16.30 hod.), v době přijímání a rozcházení dětí dle rozpisu směn nutně dochází ke slučování dětí z více tříd, aby se efektivně pokryla pracovní doba učitelek. Tím pádem nemůže učitelka, která má povinnost neustále dohlížet na všechny děti zajistit individuální využívání toalet a umýváren, zejména u nejmladších dětí ve věku 2,5–4 roky.

6. Učitelka pomáhá dětem se smrkáním, ošetřením po stolici, převléká děti polité, pozvracené, počůrané – tzn. že přichází do kontaktu s případně kontaminovanými tělními výměšky.

7. Děti v mateřské škole 3x denně požívají stravu ve společném čase a zpravidla ve třídě, musí mimo to několikrát denně dodržovat pitný režim. V tomto případě budou děti odkládat roušky – určete jak a kam, aby nekontaminovaly své ruce, stoly.

8. Děti běžně mají rýmu (dle rodičů údajně alergickou), několikrát denně utíráme „nudle“, sahající doslova až po bradu. Jak to za rouškou odhalíme, určete, jak v tomto případě postupovat.

9. Určete pravidlo, kolika rouškami musí rodič dítě do MŠ vybavit, jak často a jakým způsobem si je děti (opakuji věk – děti od asi 2,5 let – naštěstí v dubnu už nemáme čerstvé dvouleťáky) budou měnit, kam a jak budou odkládat kontaminované. Výhodou roušek bude snad jen to, že děti nebudou olizovat a okousávat hračky, což se běžně děje. Otázkou je, nakolik budou disciplinované.

10. Děti v mateřské škole spí nebo mají odpolední odpočinek. Vzhledem k velikostem tříd nebo leháren a velikostem lehátek nelze zajistit metrové vzdálenosti lehátek od sebe. Lehátka a lůžkoviny jsou ukládány ve skříních a policích hned vedle sebe, byť se nedotýkají, je mezi nimi větrací mezera cca 5 cm. Kdo a jak má s lůžkovinami manipulovat?

11. Určete pravidla pro pobyt venku, v té době jsou ve třídě 2 učitelky na celý kolektiv. Jakým způsobem zajistit rozestupy 1 m a více na procházce.

12. Určete, jak postupovat při převlékání dětí na pobyt venku a při návratu z vycházky, kdy děti jsou nahuštěné vedle sebe a potřebují pomoc dospělé osoby (2 učitelky, příp. pomáhá školnice či uklízečka), proces převlékání trvá zhruba 15–20 minut v chladném počasí. Při individuálním přístupu – 1 dospělý ve třídě, 1 dospělý v šatně, 1 venku čekající s davem před školkou se celý proces natáhne 2–3x.

13. Určete, jak bude probíhat volná bezkontaktní hra, čím vymezit herní prostor jednotlivých dětí a jak zvládnout, aby děti nepřecházely, nepřebíhaly, nechodily si pro další hračky, pomůcky, pastelky apod.

14. Určete, jak bude chráněna učitelka MŠ, jaké ochranné pomůcky má používat (učitelky zpravidla nemají nárok na pracovní oděvy), tzn. roušky, respirátory, rukavice, brýle atd.

Berte v úvahu, že učitelky MŠ nemohou být chráněny plexisklem jako prodavačky, nemají klienty rozdělené do jednotlivých pokojů jako sestřičky nebo pracovníci sociálních služeb, nemohou zavřít budovu pro návštěvy (rodiče, prarodiče, starší sourozenci), nemohou děti izolovat od okolí – děti se denně vracejí do rodin.

Učitelka MŠ je druhá máma – která se často s dětmi v tom nejužším kontaktu často delší dobu, než samotní rodiče. Vlastně supermáma, která má těch dětí totiž až 28 a to stejného věku. Máme svou práci rády, chápeme pohnutky vlády k provozu školek z ekonomických důvodů a jsme připraveny dál pracovat. Jen prosíme o JASNÁ PRAVIDLA formou vypracovaných STANDARDŮ, které budou vypracovány s přihlédnutím k výše uvedeným skutečnostem. Nechceme v tomto nelehkém období tápat a ohrozit tak zdraví jak samotných dětí, tak zdraví své.“

K tomu dodávám, že nejspíše z důvodu nemožnosti dodržet právě popsané, byla nakonec zrušena i všechna původní doporučení, takže učitelky ani děti nejsou chráněny nijak…

Budu ráda, pokud Vám moje připomínky pomohou v řešení současné nelehké situace.

S pozdravem
Mgr. Lubomíra Moudrá

 

Dopis, který Mgr. Lubomíra Moudrá po týdnu premiérova mlčení zaslala MUDr. Ditě Protopopové, Ph. D. z Rady vlády pro duševní zdraví

25. října 2020

Vážená paní doktorko,

obracím se na Vás s prosbou. Již na jaře jsme spolu komunikovaly, když Vám pan premiér předal k řešení můj dopis, týkající se návratu postižených dětí do škol, a byla jste jediná, kdo mi tím pádem odepsal. Současná situace je neporovnatelně vážnější, než ta jarní, a její řešení neporovnatelně horší než na jaře. Kde jsme na jaře šli příkladem, tam na podzim selháváme.

V sobotu 17.10 jsem poslala panu premiérovi přiložený dopis. Dosud jsem od něho nedostala odpověď, proto jsem včera dopis přeposlala ještě panu ministrovi školství a dnes posílám Vám s nadějí, že věc bude konečně řešena. Ministrovi zdravotnictví jej poslat nemohu vzhledem k tomu, že nevím, kdo jím bude. Prosím, buďte tak hodná a pomozte mi, aby se moje podněty dostaly na správná místa a byly konečně řešeny.

Za týden od napsání dopisu situace vygradovala a stala se katastrofální. Ve speciálních školách jsou nakaženy téměř celé pedagogické sbory, tím spíše, že tyto děti nemusí nosit roušky a nejsou určena žádná ochranná opatření, učí se podle plného rozvrhu, učitelé se střídají ve třídách, třídy se spojují. Děti nemají povinnost jít na testy, takže roznáší nákazu, vím už o dvou manželech učitelek, které na nákazu, pravděpodobně donesenou ze školy, zemřeli.

Podobná situace je v mateřských školách, děti nemocných rodičů jsou posílány do školky bez karantény a bez testu, děti v některých školkách už nemá kdo učit, všichni jsou nemocní nebo v karanténě.

Postižené děti denně pochodují do školy, slepí, hluší, mentálně postižení, všichni. Je mi jich líto, že kromě svého hendikepu jsou navíc vystavené většímu riziku nákazy. Proč? Z jakého důvodu tato segregace, kdy běžné děti jsou doma a postižení ne? Co by na to asi řekly evropské orgány, prosazující inkluzi? Chci s plnou zodpovědností říci, že situace ve speciálních školách a školkách je katastrofální. Věřím, že se tento dopis dostane do správných rukou a situace bude řešena.

K tomu pod čarou dodávám své vlastní zkušenosti, které také vypovídají o věcech, které by měly být řešeny.

Jsem momentálně v karanténě. Dvě patra pode mnou leží sousedka – učitelka z mateřské školky – a bojuje s nákazou. Byla jsem u ní minulou sobotu, těsně před propuknutím nemoci, na návštěvě. V pondělí jí nebylo dobře, byla poslána na test, ve středu ráno mi přišla od ní zpráva, že je pozitivní. Zpráva mě zastihla na cestě do práce. Ihned jsem kontaktovala ředitele školy, kde učím. Bylo mi řečeno, že mám přijet a učit s rouškou. Netrpělivě jsem čekala na 10.30 hod., kdy začíná mojí lékařce pracovní doba. Zavolala jsem jí, bylo mi doporučeno okamžitě opustit školu, byla jsem objednána na test a vzhledem k tomu, že jsem neměla v ruce žádné potvrzení, raději jsem si vzala dovolenou a odešla do karantény. V pátek jsem byla na testu, v sobotu přišla zpráva, že jsem, díkybohu, negativní. A teď to hlavní: Co by se stalo, kdyby mě sousedka o své nemoci neinformovala, nebo kdybych já nekontaktovala svou lékařku? V sobotu večer, osm dní od řečené návštěvy, mi přišla smska z hygieny:

,,Omlouváme se, že jsme vzhledem k přetíženosti nedodrželi lhůtu 48 hodin. V sobotu 17. 10. jste byla v epidemiologicky významném kontaktu s Covid pozitivní osobou. Zůstaňte v karanténě minimálně 10 dní od kontaktu, v případě příznaků kontaktujte lékaře nebo pohotovost. „ Žádná zmínka o testu. Kolik lidí jsem mohla za ten týden nakazit a ohrozit? A je to ještě horší. Nemocní lidé chodí do práce, aby nepřišli o peníze. Firmy to vyžadují, aby nepřišly o zaměstnance. V době, kdy poslankyně Markéta Pekarová Adamová chce českým firmám umožnit propouštění bez udání důvodu, se masivně nenahlašuje nemoc „abych nepřišel o práci, vyšel s penězi“ a kontakty „aby kvůli mně někdo nepřišel o živobytí.“

Děkuji Vám za Váš čas, vkládám do naší korespondence naději, že situace bude konečně řešena a moje zpráva se dostane tam, kam má.

Děkuji!
Mgr. Lubomíra Moudrá

 

Stejný dopis spolu s původním dopisem, byl adresován i ministru školství Ing. Robertu Plagovi, Ph. D. Do současné chvíle (tedy do 27. října odpoledne) ani z jedné adres nepřišla žádná odpověď…

Dopis, který Lubomíra Moudrá v roce 2015 v době inkluzivních plánů na rušení speciálních škol napsala ministryni školství Kateřině Valachové najdete ve dvou dílech zde a zde.