Počteníčko: Svěcená voda versus šaman 3:2

Foto Chris Bray

O neobvyklých situacích, s nimiž se musí vyrovnávat misionář na Nové Guineji.

Po objevení početných kmenů na vysočině v roce 1933 přišli misionáři. Katolíci pár dní před protestanty, potom mormoni, Svědci Jehovovi. Dá se říci, že největší úspěchy měli a mají katolíci. Na vzdálenějších místech vysočiny, natož v pralesích vnitrozemí, si však domorodci s pánbíčkem mnoho starostí nedělají, mají dál své šamany, duchy, své bohy.

„Na vysočině se musí tvrdě bojovat o každou duši a výsledky nejsou valné,“ postěžuje si páter Meier, kterého vyslala na Papuu před dvaceti lety katolická mise v NSR.

„Ale tady v Hagenu je to jiné,“ a ukáže na pěkný kostel sv. Pavla. „Ovšem člověk musí být vynalézavý. Tak například jednou za mnou přiběhla rozčilená děvčata z místního gymnázia. Měla před rozhodujícím utkáním v dívčí kopané s jinou školou. O překot křičela: Naše soupeřky s sebou mají šamana, který jim pomáhá všelijakými kouzly, a my nemáme nic. Takhle nemůžeme vyhrát, dejte nám něco! Dal jsem jim láhev svěcené vody a poradil, aby s ní pokřižovaly nejen sebe, ale nenápadně ji stříkly na šamana a soupeřky. Co si budeme povídat, nezbylo mně, než se modlit a doufat. Svěcená voda vyhrála nad šamanem 3:2. Od té doby chodí soupeřky mých děvčat místo za šamanem do kostela.

Někdy ale musím řešit i velmi složité obchodní záležitosti. Jedna z nejkurióznějších byla tahle. Již od svého prvního kontaktu s bílými se dozvěděl jeden kmen z hor, že běloši přivážejí bílými velkými ptáky „cargo“ – mnoho krásných darů. Představit si, jaké to jsou předměty, si nedovedli, ale považovali je za důkaz mocné magie bílého muže, za projev jeho nadpřirozených schopností. Náčelník kmene usoudil, že kdyby se podařilo získat šamana bílých, který tohle zařizuje, mohli by „cargo“ získat. Bůhví jak zjistil, že tím šamanem je president Lyndon B. Johnson. Celý kmen začal shánět peníze a šetřit. Nakonec se náčelník vypravil do města, kde nějací dobráci nevěděli nic lepšího než mi ho poslat na krk. Nabízel mi za opatření toho velkého šamana čtyři sta dolarů. V Americe tehdy asi bylo dost lidí, kteří by Lyndona Johnsona za tuhle i nižší částku náčelníkovi přenechali, ale z obchodu přeci jen sešlo a měl jsem co dělat, abych to náčelníkovi bez úhony vysvětlil.“

Z reportáže „Papua-Nová Guinea, země neuvěřitelných kontrastů“, Interpress Magazín, výběr, 1987.