Počteníčko: Španělská skřipka

Obrázek nebo fotografie#31213

„A co tě zaválo sem?“

„Přivezl jsem zboží.“

„Jaké zboží?“

„Svoje. Jeden známý průvodčí mi zařídil bezplatnou dopravu v poštovním vagóně.“

Vrabčinský si teprve teď všiml, že na zemi opodál Bezinčíka stojí bariéra rakví. Některé s třepením, jiné bez. Jednu Vrabčinský rázem poznal. Byla to velká dubová rakev z Bezinčíkova výkladu, plná prachu.

„Osm kusů,“ řekl Bezinčík samolibě, „jeden jako druhý. Jako okurčičky.“

„A kdo tady potřebuje tvé zboží? Tady je místních rakvářů habaděj.“

„A skřipka?“

„Jaká skřipka?“

„Epidemie. Prusis mi povídal, že v Moskvě řádí skřipka a není v čem pochovávat. Že došel materiál. A tak jsem si řek, že vypomůžu.“

Ostap, jenž se zájmem vyslechl celý rozhovor, zasáhl:

„Poslechni, tatíku, to v Paříži teď nejvíc řádí chřipka.“

„V Paříži?“

„No ano. Jeď do Paříže. Tam si polepšíš. Budeš mít sice nějaké potíže s vízem, ale z toho si nic nedělej, tatíku. Jestli se zalíbíš Briandovi, slušně se ti povede. Staneš se osobním rakvářem pařížské municipality. Tady je dost místních.“

Bezinčík se divoce rozhlédl. Opravdu, na náměstích se přes Prusisovo tvrzení mrtvoly neválely, lidé stáli pevně na nohou a někteří se dokonce smáli.

Vlak už dávno odvezl koncesionáře, Kolumbovo divadlo i ostatní obecenstvo, a Bezinčík pořád vyjeveně civěl na své rakve. Ve tmě, jež zatím nastala, planuly jeho oči žlutým, neuhasitelným žárem.

Ilja Ilf - Jevgenij Petrov: Dvanáct křesel (1928). Praha, Odeon, 1956. Z ruštiny přeložila Naděžda Slabihoudová.

Pozn. red. Španělská chřipka zabila v letech 1918–1920 dle odhadu 50–100 milionů lidí, v tehdejším Sovětském Rusku zabila 2, 7 milionů lidí (tolik jako dosud covid-19 na celém světě) – což byla dvě procenta tehdejší sovětské populace. Přesto nebylo společensky neúnosné o ní žertovat. Novela Dvanáct křesel – včetně této zápletky o španělské chřipce – se celosvětově dočkala dvacítky filmových adaptací, z nichž kupodivu první byl stejnojmenný československo-polský film Martina Friče a Michała Waszyńského z roku 1933, v hlavní roli s Vlastou Burianem. Kupodivu tuto sovětskou novelu zfilmovaly právě ty země, které byly pandemií nejpostiženější, kromě ČSR a PR Německo, Británie, Brazílie, Sýrie, USA dvakrát, z toho jednou v adaptaci spolutvůrce Simpsonových Mela Brookse…