Jak přemoci „spoluvinu“

Ilustrační foto: autor.

Selský recept na pandemii

V neděli jsem (navzdory všem doporučením) jel do Prahy a měl jsem sraz s jedním ze svých blízkých. Na Petříně sáňkovaly děti a chvílemi to vypadalo docela jako normální stav.

Byla zima, celkem jsem promrzl, ale citelně to zlepšilo můj duševní stav. Tím mi to trochu připomnělo podzimní čundr – tehdy jsem zase strašně promokl, ale žil jsem z toho asi měsíc. Bylo to v době, kdy se pomalu začínala zvedat druhá vlna, jen jsme to zatím nevěděli jistě.

Člověk si samozřejmě chce tyhle drobné prohřešky proti lockdownu nějak obhájit. Na jednu stranu je jasné, že jsou užitečné, dost možná i nutné, na druhou stranu je jasné, že kdyby se to stalo pravidlem, tak se opatření můžou jít klouzat. Slyšíme to všude – korona se šíří, bo lidi nedodržují opatření. Nelezte ven – lockdown kvůli vám bude do skonání světa!

No a pak vidíme jak si politici a známé osobnosti odfrčí tu na šumavské lokálky (Havlíček), tu na hory (Hollan a Zandl), tu do Dubaje (Ludwig a Babišová). Nějak moc kognitivní disonance na mou hlavu.

Jak zlegalizovat tyhle malé prohřešky proti lockdownu se stalo klíčovou nevyřešenou otázkou už během první vlny, teprve teď jsem ale přišel na to, jak se zbavit té „spoluviny“: Prostě si přestaňme pokládat otázku „kdo za to může?“. Ta otázka je nesmyslná. Její zodpovězení úlevu nepřinese a virus stejně na žádnou morálku nehraje a nikdy nehrál.

Nemá smysl řešit, zda dostatečně dodržuju opatření, když nemám FFP8 respirátor, ale jen trapnou látkovou roušku, kterou si navíc neustále sundávám, abych se mohl vysmrkat (nebojte – to jen chronická rýma, kterou jsem měl dávno předtím, než nějaký kovid vůbec existoval). Podstatné je, že se aspoň snažím. A to je přesně to, o co jde.

Pokud chcete nějak pomoci, aby to konečně skončilo, stačí:

1) (v rámci možností) dodržovat opatření.

2) (opět v rámci možností) pomáhat těm, kterým nějak uškodily kovid a/nebo opatření.

3) snažit se z toho všeho mezitím nezbláznit a pomáhat v tom i ostatním.

4) obrnit se trpělivostí – zdá se že kovid je do velké míry sezónní onemocnění – můj (zcela nekvalifikovaný) odhad konce lockdownu je jaro.

A to je všechno. Žádné hashtagy, hádání se v diskuzích nebo politické kotrmelce vlastně nejsou třeba.