Pražská Genesis

Obrázek nebo fotografie#31323

Nový pohled na stvoření Prahy

Na začátku 90. let, když jsme s mým otcem, pražským rodákem, šli jednou na procházku kolem Želivského, kde tenkrát stavěli hotel Don Giovanni, první vypasenou vlaštovku procovského kapitalismu a podnikatelského baroka, otec odvrátil hlavu jako Lot, kterému přetekla poslední kapka a vyřkl starozákonní větu: „S tímhle městem už nechci nic mít.“ Splnil slovo; odešel na venkov, žil a pracoval v Golčově Jeníkově, Havlíčkově Brodě, Lipnici, Prosečnici a Ústí nad Labem a zemřel v Mostě, aniž by tušil, že bude lockdown, který luxusní hotel Don Giovanni přemění na činžák, kde jedno apartmá bude stát 9500 na měsíc, což je dnes nejlevnější nájem v Praze…

O to víc jsem jeho postoj zdědil já, který na rozdíl od něj nejsem pražský rodák a až do maturity jsem žil na venkově. Každý den z oněch šesti nepřetržitých let, které mě nové milénium donutilo strávit v Praze, jsem protrpěl, a od té doby, co jsem mohl zase odejít, jsem tam měsíčně nestrávil více, než pár nutných hodin. V těchto dnech ale slavím rekord: od chvíle, co mě do Prahy (konkrétně na hlavní nádraží) kvůli rozhovoru o českých exekucích pozvala redaktorka Švédského rozhlasu Caroline Salzinger Wallenholm, jsem v dnešní Matce měst rok nebyl, což způsobilo, že v mé hlavě převážily vzpomínky z dětských víkendů (které jsem v 80. letech trávil u pražských babiček), postupně smazaly její dnešní šat, a já jsem bez předsudků začal obcovat s Prahou – jak ji Pán Bůh stvořil.

Chcete vědět, jak to udělal?

Takhle:

1.

Začal V Jámě, pak stvořil Baně, Hloubětín, Podolí, Holyni, Písnici, Jíloviště, Kopaninu, Újezd i Ohradu. Suchopár Suchdolu svlažil Lužinami, Jezerkou a Poříčím. Pak vztyčil Podskalí, Skalku, ba i Vysočany, Vršovice, Horoměřice. To byly pro Prahu první orgány – její Vokovice i její Krč.

2.

Pak došlo na stanici A – Flora. V jejím řádu stvořil:

Luka, Stromovku, Újezd na Lesy, Zahradní Město, Háje i Prosek.

Dubeč, Lipany, Lipence, Březiněves, Jiviny, Olšany, Dolní (C)habry i Palmovku.

Potom vznikla i místa plná fauny:

Kačerov, Sobín, Bažantnice.

Nedvězí, Kobylisy, Holubice.

Hadovka, Žabovřesky, Žežulka.

Psáry, Beránek, Beránka.

Nakonec stvořil i Husinec, Jelení příkop, Kavčí Hory, Mokropsy, Miškovice, ba i – E-mausy.

3.

Zpět – ještě barvy! Z černobílého filmu nám zůstali:

Černý vrch, Černý Kůň, Černý Vůl, Černý Most a Bílá Hora,

s barevným filmem se pak objevil ne Barrandov, nýbrž

Červený Vrch, Zelený pruh, Žluté lázně, Modřany.

4.

Když přešla studená roční období (Jesenice a Zmrzlík) a přišly Jarov, Letná a Letňany, o žních v Řeporyjích se sklízely Řepy, Cibulka, Ořech, Brusnice, Slivenec, Jahodice – ba i Staro-mák! To všechno uvařit a přisladit Cukrákem a Homolkou přišla první Pražačka, která byla zároveň Kotlářka i Mlynářka i Pernikářka i Preclikářka i Zvonařka i Parukářka i Mydlářka, ale bohužel i Fidlovačka a Malovanka, se kterou když si jeden začal v Perlovce, skončil ve Špitálce. Byla to Klamovka, Opařilka a Kanálka!

Muže, co tyhle doby přežili (Hrnčíře, Zlatníky a Hrdlořezy) Pražačka vypudila na Veslařský a Střelecký ostrov! Tam potom muži postupně vyrobili první Nebozízek, Džbán, Košík, Kyje, Kbely, Kolovraty, Radlice, až těch věcí měli plný Sedlec, Břevnov, Klíčov, Měšice, Měcholupy, Měchenice, Kosoř, Toulcův dvůr. (A u toho si pořád zpívali. Přidala se i Harfa, Bubny, Bubeneč…)

5.

Když se muži se svou Pražačkou nakonec smířili, bylo najednou všude plno Pražáků:

Šárka (už ne Divoká, ale zkrocená), Libuš, Daliborka, Juliska, Kajetánka, Marjánka, Bertramka, Loreta, Michle i Hanspaulka (my starší učitelé ovšem ještě pamatujeme i jistou Jindřišskou šestnáct, co chtěla tři jedničky a padesát). Jejich galáni byli Pankrác, Zbraslav, Kamýk i Valdek. Byl jich plný Petřín, Petřiny, Petrovice i Petrská Čtvrť, Vojtěšská Čtvrť, Karlín, Karlov i Karlák, Pavlák, Jiřák, Vítkov, Klárov, Xaverov, Josefov, Albertov, Aloisov. Bylo tak přelidněno, že Jánský Vršek skončil U Apolináře Na Markétě i Na Františku…

6.

Tehdy se Praha taky prvně rozdělila na bohaté a chudé. Bohatí bydleli na Císařské louce, na Královských Vinohradech, Na Knížecí a v Opatově. Jenerálka, Kavalírka a Děkanka bydlely ve Zlaté studni a Zlaté uličce, roztahovaly se po Hradčanech a Vyšehradě a Dívčích Hradech, ve Dvorcích i Nových Dvorech. Chudí zatím dělali Dlabačov U Koruny, U Rozvařilů a v Jedové chýši, bydleli na Krejcárku, Na Groši, Na Padesátníku, v Nouzově, Spořilově a v Ungeltu. Ti, co spali jako na vodě, spali Na Korábě, ti šťastnější se uchytili někde na Dědině a v Cholupicích, jiní ale spali i ve Stodůlkách, v Komořanech, na Špejcharu, v Kotcích, ba i v Klecanech – a s každým chudým tam bydlela i jeho Baba, Podbaba a plno Bratří Synků.

7.

Z celého světa taky přijeli imigranti:

Cikánka, Vlachovka, Pelc-Tyrolka a Dyrinka bydlely střídavě U Bulhara a U Hybernů, do Prahy přijela z Itálie Florenc, z Řecka Troja, byl tam celý Balkán, Uhříněves, Chodov, Židovské pece, Slovanský ostrov, Černošice. Někteří se stáhli do auto-Kampu.

Na jejich cestě je ochraňovali Anděl a Santoška. V Praze spolu založili Eden, Rajskou Zahradu, Bohdalec a Bohnice.

8.

Jenže Čertovka hned nato založila Ďáblice!

Tam se pilo vše, co teklo: Chmelnice všeho druhu – Malvazinky i Braník, ale i Žitná, Ječná, Ořechovka. Bylo tam možné dát si Točnou na Hlubočepech, ale odnést si i domů v Lahovicích a Lahovičkách. Jeden to tak udělal, přinesl si domů celou Baterii, pozval celý Batalion kamarádů – a postupně to dopadlo takhle:

Příprava oslavy: Těšnov.

Příchod domů: „Stará Hostivař! Dejvice! Hodkovičky!“

Začátek oslavy: Roztyly. Radotín. Smíchov. Slavín. Veleslavín.

Kolize: Závist. Bořislavka! Zlíchov-Lihovar! Zličín! „Jsem Hvězda! Ty Ke Stírce a Zbuzany!“

Zklidnění: Na Padesátém: už Nebušice! Mírák!

Intermezzo: Záběhlice – Malá Strana.

Krize: Tyršova Čtvrť: „Vinoř! Výtoň! Vypich! Zderaz! Vráž! Střížkov! Levý Hradec!“

Katastrofa:  Štvanice. Řevnice. Smečky. Průhonice. Pražského povstání.

Katarze: Motol: Dlouhá míle… (Pohořelec. Bulovka.)

Závěr: Vychovatelna Ruzyně. Invalidovna. Žalov Strašnice.

9.

Opyš a pošli dál!