Lesk a bída „zelených“ miliardových toků

Obrázek nebo fotografie#31604

Evropská ekonomika potřebuje ekologickou přestavbu. Ale jak velký je ekoefekt unijních peněz? Která centrální banka je nejzelenější? Proč jsou ropné akcie špatné pro investiční portfolio? Objasňují to nově zveřejněné studie.

Peníze leží na ulici: z běžného rozpočtu EU a podpůrných programů po koronavirové krizi má být v 27 zemích EU do roku 2027 vynaloženo plných 1,8 bilionu eur. Pomůže to ale přechodu na klimaticky neutrální ekonomiku?

Takovou otázku si položily evropská environmentální sdružení pod vedením sítě klimatických organizací Climate Action Europe (CAN), které reprezentují celkem 47 milionů daňových poplatníků. V kampani „EUCashAwards“ může kdokoli od 12. do 24. dubna hlasovat, na co by se měly evropské peníze nejlépe vynaložit (a na co raději nikoli).

Několik pozitivních příkladů: Belgie a Polsko vloží část rozvojových peněz do rekonstrukce sociálního bydlení; polské vojvodství Velkopolské pracuje na ústupu od uhlí do roku 2030; Španělsko plánuje financovat z prostředků EU zelená města a ekologické zemědělství.

Jsou ale samozřejmě i členské státy EU, kde se rýsuje jiný obraz: v Maďarsku a Bulharsku prakticky nejdou peníze na naléhavě nutnou renovaci budov, Německo zapomíná na ochranu přírody. Nebo něco z hlediska ekologických spolků úplně špatného: Bulharsko chce dokonce za evropské peníze stavět silnice vedoucí přes chráněná území, v Česku by mohli profitovat oligarchové, ve Španělsku dostanou podporu nehumánní velkochovy hospodářských zvířat a v Německu dieselové náklaďáky a hybridní auta.

Měnová politika centrálních bank moc zelená není

Projekt „EUCashAwards“ umožňuje získat přehled nejen o tom, kam mají podle Evropanů plynout unijní peníze, ale i o tom, které země peníze z Bruselu dostanou a na co: v čele žebříčku členěného podle strukturálních fondů EU, koronavirové podpory, agrárních dotací a transformačních fondů stojí Itálie, Španělsko, Polsko a Francie.

Jak bude kapitál cirkulovat, určují na celém světě v zásadě centrální (emisní) banky. Všechny sice už nějakou dobu dávají deklaratorně najevo orientaci na zelená opatření a trvalou udržitelnost – v jejich měnové politice se to ale zatím prakticky neodrazilo. Takový je přinejmenším výsledek studie organizace „Positive Money“, která si kladla za cíl prozkoumat finanční a měnovou politiku států G20.

Sečteno a podtrženo: „Zatímco některé instituce podnikly konkrétní kroky k posuzování environmentálních rizik a iniciování zelených investic, obecně se všichni obávají přijmout opatření, která by odrazovala od finančních toků na činnosti škodlivé pro životní prostředí nebo je omezovala.“

Studie hodnotila různé centrální banky a strážce měny známkami jako ve škole: premiantem (i tak ovšem se známkou 3 minus) se stala čínská centrální banka, následovaná brazilskou a francouzskou. Evropská centrální banka skončila na pátém a německá Bundesbank na sedmém místě.

Relativně dobré umístění Číny a Brazílie – dvou zemí s masivními environmentálními problémy – v žebříčku studie odůvodňuje interními reformami a zelenou orientací měnové politiky. V zásadě však na stole zůstává výtka: všechny centrální banky sice identifikovaly problém, ale finanční toky do energií z fosilních paliv a dotací škodlivých pro životní prostředí nezastavily.

V rostoucí míře k tomu přitom zjevně dochází na akciových trzích. Naznačuje to přinejmenším aktuální výzkum britského think-tanku CarbonTracker. Podle tohoto výzkumu klesla v posledním desetiletí hodnota akcií nabízených subjekty podnikajícími v uhelném, ropném a plynovém průmyslu o 123 miliard dolarů.

Výnosy na fosilním průmyslu činily jen zhruba polovinu zisků zaznamenaných celkovými akciovými indexy. Energie z obnovitelných zdrojů naproti tomu výrazně posílily: jejich výnosy byly naopak o více než 50 procent nad průměrem. Hodnota investic v posledním desetiletí vzrostla o 77 miliard dolarů.

„Investoři se probouzí,“ komentoval to autor zprávy Henrik Jeppesen. „Podniky ze sektoru fosilních paliv už nejsou tak růstové jako kdysi.“ Změna klimatu se stává stále více určujícím tématem a spíše čistá energetika dnes představuje bezpečné investice – už ne ta fosilní jako dříve.

Zatím to ale jde pomalu, jak ukazuje zmíněná zpráva z CarbonTracker: v posledním desetiletí totiž do energií z fosilních paliv plynulo pořád ještě 640 miliard dolarů a do energií z obnovitelných zdrojů jen 56 miliard.


Text, který původně vyšel v deníku taz, přetiskujeme díky laskavosti (družstevní) redakce taz. Pro Kulturní noviny jej přeložil Pavel Mašarák.