Výtvarník vytvořil sociální parodii na Kellnerovu půjčkovou firmu, ale do 24 hodin ji musel odstranit

TIMO: Home less (2013) Jan Kvíz: Díky, že můžem (2019) Tomáš Koloc a Jaroslav Svoboda: Najděte 150.000.000.000 rozdílů (2020)

Vojtěch Landa v Britských listech napsal: „Když sprejer TIMO dostal s povolením fakulty FAVU plochu v brněnském podchodu a vytvořil parodický kus Home less (pozn. TK: Namísto „Homecredit, s námi na to máte“, ve stejné grafice vyvedl nápis „Homeless, s námi na to máte“) trvalo jen den, než vedení Home creditu zavolalo na fakultu a vše se muselo přemalovat.“ Přinášíme rozhovor s autorem díla, výtvarníkem TIMem.

Jak vás to dílo napadlo – a inspirovalo vás k němu dílo vašeho kolegy z pražské UMPRUM Jana Kvíze: „Díky, že můžem“ (seznam 30 nejbohatších Čechů ke 30. výročí sametové revoluce, viz. ilustrační foto)?

Přemýšlel jsem co si počít s tímto fenoménem. Prvně jsem chtěl dělat Home credit s claimem „The real anarchy“, ale kamarádova přítelkyně při přípravě šablony pravila, že je to slabý, tak jsem to ještě chvíli cumlal na jazyku, až se tohle ukázalo jako cesta. Dílo Jana Kvíze jsem v té době neznal.

Kdy a z jakých pohnutek k té instalaci došlo?

Psal se rok 2013. Přihlásil jsem se do výběru té galerie, splnil požadavky, aby věc nebyla vulgární nebo politická. Během nočních hodin jsem oficiálně nakladl barvy na podklad a šel bucat.

Tím se vše vysvětluje, vaše dílo přišlo o šest let dřív než Díky, že můžem Jana Kvíze. Nicméně vám vaše dílo nepřijde politické - ani když kvůli jeho zničení měl potřebu zvednout telefon sám Petr Kellner? Kromě toho, pokud vím, dobře zapadlo do kontextu vaší tvorby (viz změna loga Albertu na Albertinu, Nova na Hovna), která mi přijde výsostně politická. Řekl byste o sobě, že jste aktivista?

Za aktivistu u nás se myslím považovat nedá. To slovo je kontaminováno nejpozději ústy Václava Klause. Ale i tak bych se za něj asi neoznačil. Nedělám nic konkrétního, jen trochu zbaběle komentuju. A to mi na nás Češích (a na sobě) hodně vadí. Tato role smějící se bestie, kdy všichni jen děláme koláže a vtipy. Ale reálně pohnout se světem mi nejde. Když se o to pokusím, začnou mi padat věci z třesoucích se ruk. Takže mi zůstává tato forma zvolání, výkřiků a ironie. Útěků do postranní kapsy fantazie. V tomhle jsem spíš pasivista, kterého občas probudí ze spánku nečekaná rána.

Jak přesně došlo k zákazu a odstranění vašeho díla Homecredit? Bránil jste se nějak?

Vzápětí po instalaci mi volali z galerie Myšina v podchodu pod hlavním nádražím v Brně, že je třeba dílo okamžitě odstranit. Proti tomu jsem neprotestoval, jen jsem odmítl věc zatírat osobně. Takže zazářila blaženě nekonfliktní čirá bílá. A upřímně řečeno jsem takovej vítr vůbec nečekal a měl jsem z reakce čirej strach. A nadělal jsem vrásky vedoucímu galerie Petru Kvíčalovi z FAVU, kterej byl za celou věc zodpovědnej.

Otázka dost sériová, ale vyhnout se jí nelze: jaké máte vzory (máte-li nějaké)?

Mám rád Vladimíra Kokoliu nebo Kurta Gebauera pro jejich hravost, neortodoxnost a celistvej přístup, řekněme. Nebo mě napadá Anna Hulačová, Viktor Pivovarov, Benedikt Tolar, Nikola Čulík, Mark Rothko. Je to různý. Výtvarní umělci mi někdy připadají spíš jako hašteřivá děcka. Na druhou stranu lepší, než kdyby vedli reálné války.

V roce 2016 jste se odstěhoval z Brna na vesnici. Je i tam možná nějaká forma street artu? A šel jste do toho?

Su kousek za Brnem, ale nijak se tu neprojevuju a pupeční šňůra mi furt vlaje připojena na Brno.

Začínal jste jako sprejer a autor básní ve veřejném prostoru. Malujete (poučen filmy Tomáše Vorla vím, jaké v souvislosti s tvorbou sprejera volit sloveso…) a básníte ještě? A věnujete se ještě i nějaké klasické výtvarné formě: kreslířství, grafice, sochařství anebo i jiné z dalších šesti múz?

V ulicích města maluju pořád, ale nejsu ve fázi neřízené každodenní závislosti na tom, a daří se mně většinu věcí odbavovat legální cestou. No a tím, že nejsem denně v ulici, mám víc času na výrobu uvnitř. Asi nejvíc je mi vlastní kresba, takže kreslím. A pak mě hodně přitahuje to, co mi nejde: maluju a vytvářím malé objekty a sochy.

Poslední dobou nemám tolik potřebu křičet a umanutě čenichat, jak se věci mají, jaký je smysl života. Takže shrnuto: jsem zapouzdřen ve vnitřním kokonu s občasnými osvěžnými výpady a malováním na plenér, kde to má pořád nejvíc šťávu. A víc si hraju.

Poslední otázka vypadá soukromě, ale vlastně je to „volavka“ ke zjištění vaší metody konceptu. Nedávno jsem se na Centrum.cz potkal s reklamou na nadaci Bakala foundation, s níž jsem instinktivně chtěl udělat něco podobného, co vy s Home creditem (viz. ilustrační foto), ale protože moje technické schopnosti na to nestačí, přibral jsem si pro konečnou grafickou podobu kamaráda výtvarníka Jardu Svobodu. Jak coby profesionál hodnotíte naši "reklamu" z odborného hlediska – měla by podle vás také nějakou naději na rozšíření ve veřejném prostoru? A pakliže ano: jakou formu jejího rozšíření byste volil?

Přemýšlím, jestli není příliš sofistikovaná. Jestli není lepší jadrnější direkt. V každém případě bych ju porodil do reálného světa, a teprve pak ať její fotky kolují po internetech. Aby nezůstalo jen u virtuálního prostoru. Čili asi by bylo fajn zkusit vyvěsit na nějaké ty domy OKD, nebo ještě lépe namalovat přímo na reálnej svět, aby to nebyla nekonfliktní kulisa. Anebo dotáhnout myšlenku do precizní formy dejme tomu nějakého videa. Zanechat povrchní estetiku a vykostit, přetvořit obsah. I kdyby to byla dada hovadina, bude v eleganci solidní formy fungovat. Představuju si takovou scénku z České sody, na kterou všichni donekonečna vzpomínáme.

 

TIMO

Narodil se v 80. letech 20. století v Brně, začínal jako sprejer, vystudoval Fakultu výtvarných umění VUT v Brně. Tvoří a vystavuje v celé České republice, ale v ulicích Brna nejvíc – už tam zrealizoval přes 500 děl.