Pavel Rajchman: MOŽNOSTI

 

Nebo / promění tě / v nebo.

Je tolik možností, jak naložit se skutečností: otevřít si v hlavě hospodu, nasadit si na hlavu pár vln, potopit se na dno řeky, vynořit se a proměnit se ve věc. Rajchmanovy básnějsou dravým nespoutaným průtokem krve. Podmanivé, energické obrazy, které doširoka rozevírají oči, podněcují, prosakují… Chceš si je osvojit, vejít do nich.

Petr Čermáček

Poiesis 2021/02 Pavel Rajchman

 

Za Marií

 

Slunce už na vrcholcích borovic. Kolo z dětství

netrpělivě ržá. Vstanu z postele, jdu do koupelny

a strhnu na sebe třpytící se kapky. Osuším se

hrstmi čajových lístků, obléknu se do tří barev:

bílé, kouřové a medové. Vyjdu na balkón a odvážu bicykl.

Radostně vystřelí k obloze, řídítky se dotkne mraků

a zřítí se zpět do teď. Vyskočím do sedla a jedu za Marií.

Čeká mě na zahradě s hlávkovým salátem v rukách.

Vejdeme spolu do domu, v kuchyni přede mnou poklekne

a obejme mě v kolenou, usmívá se, rozepne mi opasek

a zeptá se, mohu? Pak odpočíváme pod pergolou

se střapci hroznů nad hlavami, snídáme míchaná

vajíčka s cibulkou, popíjíme čaj, tlacháme o pěstování

královských lilií; o poezii nemluvíme, mohla by nás zabít.

 

/Zboží/

 

 Poiesis 2021/02 Pavel Rajchman

 

 

Poprvé

 

Servírka, s hedvábnou pánskou kravatou pevně utaženou

kolem útlého krku, odnáší talíř s večeří do rozzářeného

rohu místnosti. Měsíc hlučně vypadl z automatu

na cigarety a kutálí se po skleněné podlaze.

V jukeboxu se milují Stravinskij s Chanel No. 5.

V hrudníku si mozek užívá dravého, nespoutaného

průtoku krve. V lebce si srdce buší jen tak naprázdno.

Servírka navždy vchází do zvětšujícího se Měsíce.

Stravinskij si ještě cosi pobrukuje a kupodivu voní

jen ženským tělem. Chanel si sedá k prostřenému stolu.

Nikdy dosud nevečeřela smažené hříbky

s doširoka rozevřenýma očima.

 

/Zboží/

 

Poiesis 2021/02 Pavel Rajchman 

 

V hlavě si otevřel hospodu.

Jedním ze štamgastů je slza.

Nikdy nepozdraví, prostě vteče

do lokálu a ukápne tam na mysl.

Já mlčky přinese panáka

a obřadně ho postaví před oko.

Druhého oka si nevšímá,

protože tam vpředu za duhovkou,

blíž ke světlu, je slza,

která se neopíjí,

ale bůhvíproč touží stát se

kapkou v moři.

Když už se chce slza zvednout

a vypařit se, musí nejprve

přimět Já zapomenout.

Na shledanou. Jenže to se ještě

neloučí ona, ale Já.

Takže ještě jednou, sbohem.

 

/Zboží/

 

 Poiesis 2021/02 Pavel Rajchman

 

Jaro a čas

 

den běží

za dnem

dech za dechem

zadem

 

a vyběhnou předem

svěží jasné dny

teplé a svůdné

jarem prostoupené

 

den za dnem

nocí dny zatemněné

zavlažované deštěm

větrem nadnášené

rozfoukané do levých

přímých pravých

zadních stran

 

i jinam

ba i snadno

vzhůru

těžko-pádně

dolů

 

/Dny ze dna/

 

Poiesis 2021/02 Pavel Rajchman

 

Morava

 

Voda mumlá. Pstruzi

sluní se na kamenech.

Na dně řeky bujarý

večírek nesmrtelných.

Pod kameny ticho.

Poblíž kvílí pila.

Půlí blízké

na dobré a vzdálené.

Pár vln si nasazuji

na hlavu, šplíchám.

Odcházím najít

svůj domov.

Mohla by jím být

i představa

odplouvající k moři.

 

/Dny ze dna/

 

Poiesis 2021/02 Pavel Rajchman

 

Možnosti

 

Vstoupíš-li do stromu,

jsi ve světadíle stromů.

Plazíš-li se dutinou stébla,

postihneš tíseň trav.

Potopíš-li se na dno řeky,

nahmatáš změklý rozum,

lekneš se a vyplaveš

na hladinu.

Nebo: zůstaneš,

opustíš mysl

a prostoupíš žábou,

jen zakuňká

nebo utajené vyjeví

tvým hlasem,

nebo vynoříš se pod jezem

a proměníš se

ve věc.

Nebo

promění tě

v nebo.

/Jinak, a jinam/

 

Poiesis 2021/02 Pavel Rajchman

 

Břístev

10. 8. 2019

S Pavlem Zdražilem, Tomášem Tomáškem a Karlem Tomkem.

 

 

přes víčka

vlákno z pavučiny –

noční cesta

 

 

Spím na podlaze vedle

motorové pily. Probudím se a čtu

si o sobě v minulosti.

 

Z rozevřeného spisu zvučí déšť, vichr.

Mrak z jasné, nelidské tváře

prosakuje stropem.

 

Pila zaburácí,

hned půlí úvahu

na vznešenou a vše přeživší.

 

Zamžený duch mi

tvými jemnými dlaněmi

zakryje oči.

 

 

noc černá

jak borůvka –

ochutnej vesmír

 

 

Prší. Na zápraží čtu

svým přátelům verše.

Kozy naslouchají. Prší.

 

/Z rukopisu/

 

Pavel Rajchman se narodil v roce 1958 v Mostě. Žije v Pardubicích, pracuje u Českých drah. Od roku 1993 mu knižně vyšlo devět básnických sbírek, poslední z nich Zboží v roce 2020 v nakladatelství Triáda. Editoval sborníky 7edm vydávané nakladatelstvím Theo v letech 2005–2011.

 

Poiesis 2021/02 Pavel Rajchman