Daniil Charms: Kdeže sen

Daniil Charms.

Verše legendárního ruského satirika z 30. let 20. století v exkluzivním a dosud nepublikovaném překladu Bruna Solaříka


*
Nad zelenavou knihou věd
já zaplakal, když jsem ji čet,
než mrštil jsem ji rázně v řeku.
Zlo páchá věda na člověku.
Jen žene nás do říše běd.
No, pojďme raděj na oběd.

(1933)


*
Žvásty žvanil jsem bez bázně
u stolu, náruživě,
s hrudí vypjatou vpřed, rázně,
bez hnutí a zářivě.

(1930–1933)


Přítelkyně

Na tvé tváři, přítelkyně,
brousí brouci zvysoka
sto dva kruhy v černé hlíně,
sedmičku a jedno K.
Nad tebou jde zástup roků
rty ti zelenají již.
Z chladu puk ti sklivec v oku,
nos se tlakem sklání níž.

Co provádí tvoje duše,
nevím, ale možná, že
uzel tvojí mysli suše
a naráz se rozváže.
V minutě tvůj sladký spánek
poskytne všem k sobě klíč.
Tvůj duch potom jako vánek
rozletí se z hrudi pryč.

Nač čekáš? Na kataklyzma?
Snad na hvězdných šiků vpád?
Či až v osudech se vyznáš
s rukou dávající mat?
My naplno nežijeme,
nepočítáme své dny,
běh svých minut vnímáme jen,
čím dál víc viditelný.

Až pak dokážem si v spěchu
lyru správně naladit,
začnem zpívat. Jak bez dechu
vychutná svět její svit.
Rychleji se pohne říčka,
když nad břehem vysoko
zdvihneš věkovitá víčka
a své studené oko
upřeš směrem k naší slávě,
každý den na každý čin.
A na vysoké tvé hlavě
nikdy nespočine stín.

(20.–28. září 1933)


*
Vládce světa všeho,
vládce všechněch dob,
vládce bezjmenného,
jenž nemá dokonce ani žádnou z určitých podob,
volám: U mě vítán buď,
budem spolu vodku žrát,
maso chlastat, a bůh suď,
kamarády pomlouvat.
Možná, že božský autograf
získám, když budeš v bytě,
anebo snad i fotograf
v památku zvěčnil by tě.

(27. března 1934)


Co naděláme?

Když mořský kůň a delfín s ním
si hráli vidím-nevidím,
bil mořský příboj o skály,
a do skal vlny třískaly.
Děsivá voda řičela,
zářily hvězdy. – Léta šla.

I nastal pak čas strašlivý:
já už tu nejsem, ani vy,
i moře není, skal a hor
a hvězd už není. Jenom chór
zní z pusta prázdna, z mrtva zní.
A Bůh pro zjednodušení
se zved a sfoukl věků prach.
Bez času pout jde z něho strach,
v mráz letí – druhem sobě sám –
vstříc nekonečným temnotám.

(15. října 1934)


SEN dvou umouněných DAM

Dvě dámy spí. Ne, vlastně ne,
ty dámy nespí. Vlastně ne,
spí, jakpak ne. Sen zdá se jim,
že vchází Ivan do dveří
a za Ivanem druhý díl
„Vojny a míru“ nesen byl
na rukou domovníkových…
Ne, vlastně – jinak úplně:
sám Tolstoj vstoupil, zavlněl
se kabát, když jej s ramen sňal,
na Váňu „Pomóc!“ zavolal.
I popad Ivan sekeru
a rozčís mu bez povyku
– no ne? – hlavu na maděru.
A celá literatura ruská je v nočníku.

(19. srpna 1936)


*
Petrov šel na čerstvý vzduch,
vtom však zmizel jako duch.
Bergson zří to, vyděšen:
„To je sen snad?“ – Kdeže sen.
Náhle spatří čerstvý rov.
V hrobě pak sedí Petrov.
Vlez tam Bergson, jeho druh,
vtom však zmizel jako duch.
Teď je z toho Petrov paf:
„Já snad nejsem zcela zdráv.
Zmizel! Jsem tak unaven?
To je sen snad?“ – Kdeže sen.

(1936–1937)


*
Vždy orlové mě lákali
a pochopil jsem snad,
že když se v mraky zahalí,
už nemusí je nikdo zajímat.
Vím o orlech, že usedají v horách na skály
a přátelí se s nimi vodní duch.
Vždy orlové mě lákali,
však spletl jsem si je snad s rojem much.

(15. března 1939)

Pozn. editora ruského vydání k předposlední básni: A. Bergson (1859–1941), francouzský filosof.

Přeložil Bruno Solařík.

Daniil Ivanovič Juvačev se narodil v Sankt Petěrburgu v roce 1905, jeho otcem byl námořník, spisovatel, revolucionář a mystik Ivan Juvačev. Daniil nedokončil studia elektrotechniky a stal se spisovatelem na volné noze, přispíval především do dětských časopisů. Psal pod mnoha pseudonymy, nejčastějším byl Charms (což pochází z angličtiny: asi z charms, což znamená „okouzlení“, ale protože azbuka nemá H, může to být také harms, „ublížení“). V roce 1928 stál u zrodu avantgardního hnutí OBERIU (Sdružení reálného umění), jeho básně, povídky a divadelní hry se pohybují mezi satirou a absurdním černým humorem. V srpnu 1941 byl zatčen a obviněn z šíření poraženecké propagandy, v únoru následujícího roku zemřel hlady v důsledku blokády Leningradu na psychiatrickém oddělení vězeňské nemocnice Kresty. V roce 1960 byl posmrtně rehabilitován, roku 1982 byla po něm pojmenována planetka hlavního pásu (6766) Kharms. Do české kultury uvedlo Charmse v osmdesátých letech HaDivadlo textovou koláží Zrcadlení.