Na klimatickém summitu COP26 v Glasgow
Snaha řešit trvající a stále akutnější problém nárůstu emisí stávajícím složitým a děravým systémem nevede k cíli. Nezdar může vést k ukončení snah o dekarbonizaci země, neboť zklamaní voliči toto uvidí a zvolí si vládu bez těchto ambicí. Článek líčí strasti i strategie filmového štábu, který na klimatickém summitu hledal diskusi pro efektivní cestu z klimatické krize.
Táta, který si vždycky ví se vším rady, má i tentokrát v kapse plán na záchranu planety. Už v roce 2008 publikoval koncept jednotné celosvětové uhlíkové daně z těžby fosilních paliv a její 100% dividendy zpět lidem. Rozhodla jsem se, že natočím film, v němž jeho myšlenku zkonfrontujeme s realitou.
Snahy o to, aby otec, Jiří Svoboda, neznámý český fyzik z Akademie věd, dostal šanci na světovém fóru promluvit, vydaly na tříleté úsilí. A to bez úspěchu. Na klimatický summit COP26 v Glasgow tedy s tátou pronikáme pod rouškou novinářů v doprovodu ekologa Alexandra Ače, malým filmovým štábem a batohem plným letáků.
Klimatická konference COP je oficiální setkání stran, které přijaly Rámcovou úmluvu OSN o změně klimatu. Na summit dorazilo přes 20 000 účastníků včetně stovek významných představitelů států a vlád. Heslo znělo TOGETHER FOR OUR PLANET. Fronta první den na vstupu vydala na 2 hodiny stání. Je to akce stádní. Táta neváhal využít příležitosti k šíření letáků. „Beztak tu jen tak postávají, ať si počtou“. Pod rouškami je komplikované číst, co si myslí. Atmosféra se nezdá být tak rozjásaná jako minule na COP25 v Madridu. Mluví se o poslední šanci se společně dohodnout, aby průser nebyl tak velký. Předpokládalo se, že účastnické státy si připraví ambiciózní klimatické plány, jejichž cílem by bylo naplnit či dokonce překročit závazky Pařížské dohody z roku 2015 (usiluje, aby nárůst teploty nepřekročil hranici 1,5 °C oproti předindustriální době).
Prošli jsme první bránou. Zelené vesty policistů na každém rozpažení. Kontroly očkování, výsledků každodenních testů, pasů, zvacích dopisů. Kvůli Covidu vše přísnější než vstřícnější. Nakonec ještě rentgeny. Jako na letišti. Prosvěcují nám náklad. „Madam, vy sem vnášíte lžičku?“ Zabavují ji. Hrozí prý, že bych s ní mohla někomu vydloubnout oko. „A nač ten tubus?“ „Mám tam poster“. „Potřebujeme ho vidět. Uniform Global Carbon Tax and 100 % Dividend…?“ Koukám, že u vedlejšího pásu se zasekl i taťka. Z batohu mu vytahují 5 kg letáků, jen Saša pronikl. Odnášejí nám tiskoviny k obsahovému posouzení. Kdo ví, jestli nešíříme něco nebezpečného? Chvíle napětí. Představuji si tu emočně vypjatou scénu v našem filmu. Po strastiplné cestě jsme těsně před cílem mise kvůli nepohodlnému obsahu z konference vykázáni. Následuje vyhoštění ze Skotska… jenže tady v této security zóně se nesmí natáčet… takže ani tohle ve filmu nebude! Přepadá mě skepse. Vzápětí přichází muž v zelené vestě. Jsme vpuštěni. Božíčku, a se vším! Jen ten poster mi trochu pomuchlali…
Evropa představuje jen 10 procent emisí, potřebujeme pravidla pro celý svět
Jsme tu jen na čtyři dny. To nejdůležitější nás teprve čeká. Komu z proudícího davu lidí sdělit, že se má uhlík zdanit přímo při těžbě, globálně a ne lokálně? Konference si mj. klade za cíl najít společná pravidla pro obchodování s uhlíkem. Většina jednání však probíhá za zavřenými dveřmi.
Kamera, akce: Před zavřenými dveřmi oficiálních jednání sedí Jiří (J), Marta (M) a Alexander (A). Svačí pomačkané tousty.
M: Jaká společná pravidla mají na mysli? Doposavad si každý stát dělal, co chce. Některé státy zatím stále vypouštějí emise zcela bez kontroly…
A: …na druhé straně EU chce být v roce 2050 uhlíkově neutrální!
J: A to ji bude stát ročně 260 miliard EUR! (málem se udusí toastem) A už nemluvím o mohutném nárůstu administrativy, který to bude doprovázet.
M: (podává otci vodu) Když na to Evropa má, tak ať to dělá! Chce jít dobrým příkladem! Lepší dělat něco než nic!
J: Je dobrý příklad ten, který většina chudších zemí nemůže následovat? Neměla by spíše jít příkladem v nastavení spravedlivých pravidel funkčních pro celý svět?
A: Evropa je zodpovědná za necelých 10 % emisí skleníkových plynů. Tato dohoda může být „nadějí“ pro EU, nedává příliš velkou naději na řešení globálního klimatického rozvratu.
U pavilonu EU žádáme o interview s některým ze zástupců Evropské komise. Vstřícní pultíci nás odkazují na další den, pak na další den, pak na e-mail. Třetí den přichází zpráva: „Sorry, everybody is full time busy, přečtěte si vystoupení naší šéfky o novém mechanismu uhlíkového vyrovnání na hranicích EU (Carbon Border Adjustment Mechanismus – CBAM).“
M: (snaží se, pak podává telefon Alexandrovi…) Sašo, prosím tě, přelož to.
A: Zavedení CBAM chce předejít úniku uhlíků (carbon leakage), tedy situaci, kdy by společnosti usazené v EU (kvůli přísnějším emisním opatřením) chtěly přesunout výrobu s velkými emisemi CO2 do zahraničí, nebo vysokouhlíkové produkty levně dovážet.
J: Dovedete si představit, jak to s takovým uhlíkovým clem může dopadnout?
M: Asi budou na hranicích zase budky a tam budou celníci otevírat kufry a matematici počítat uhlíkovou stopu každé dovážené věci. (rozhlíží se po příkladu) No, jak byste chlapci třeba spočítali uhlíkovou stopu Jiřího boty? Vidím tu vyraženo: Made in China.
A: (s úsměvem) Tak vidíš, a prý, že tu není zastoupena.
M: Kam až mám výpočtem zajít, co všechno zahrnout? Těžbu surovin, zpracování v továrně, i část stavby továrny? Asi dopravu lodí, provoz obchodu u nás… a oběd paní prodavačky? A jaký podíl z toho všeho? A neměla bych se do výpočtu započítat i já, snažíce se uhlíkovou stopu vypočítat?
A: (směje se) To budou asi ty avizované nové zelené příležitosti k zaměstnání.
J: No, boty se zjevně clít nebudou, protože to se nevyplatí. Bude se clít jen velké „zboží“ s vysokým obsahem uhlíku: fosilní paliva, železo, ocel, hliník, cement či elektřina.
A: Takže uhlíkové úniky přetrvají. Světová obchodní společnost (WTO) je z tohoto nápadu EU nešťastná.
J: Vylepšujeme detaily bez ohledu na celek. Aby k nám nezatýkalo, spravujeme zlomenou tašku na střeše, přitom nám stoupá voda ve sklepě.
M: Protože planeta nemá jednoho správce, ale jen více či méně ochotného školníka v každém státě.
A: Ano, ale i školníci (vlády) ochotní provádět intenzivní opatření ve své zemi nemají dostatečně dobré nástroje pro dekarbonizaci národních ekonomik. (to je voda na Jiřího mlýn)
J: Dotační programy či zákazy a příkazy mohou motivovat či fungovat jen v omezeném spektru proti emisních opatření a představují značnou zátěž státního rozpočtu. Národní systémy emisních povolenek (ETS) mají dopad jen na velké podniky v určitých oblastech hospodářství a národní uhlíkové daně postihnou jen vybrané komodity či uhlíkově nejnáročnější výrobky. Tyto nástroje zdaleka nepokrývají všechna proti emisní opatření, často se dublují a jdou proti sobě. Například účinné fungování mechanismu oceněním uhlíku (ETS a daně) potřebuje dobré fungování trhu, ten je avšak deformován dotačními programy. Zavádění či rušení dotačních programů, oscilace cen emisních povolenek či nejasný výhled uhlíkových daní značně přispívá k destabilizaci chodu národního hospodářství.
A: Souhlasím, v takto složitém a děravém systému může převážit snaha vyhnout se placení za uhlík nebo systém využít k nezaslouženému obohacení. To bude dále snižovat jeho účinnost.
J: Jakákoliv snaha o zlepšení fungování takto zavedených opatření povede k obřímu nárůstu byrokracie a živné půdy pro korupci. Nezdar může vést k ukončení snah o dekarbonizaci země, neboť zklamaní voliči toto uvidí a zvolí si vládu bez těchto ambicí.
M: Tati, nestraš furt, nezapomeň, že sem máme přinést naději.
J: To ano, ale aby naše naděje vynikla, je potřeba poukázat na současnou beznaděj.
Security for our planet
3. den Saša odjíždí. Navrhuji přesunout se do hlavní chodby, kde proudí nejvíce lidí. Rozbaluji poster, táta letáky. Snažíme se nezavazet a zaujmout. Polovina lidí nás obchází bez zájmu, čtvrtina si bere letáky ze solidarity, čtvrtina se zvědavostí. Někteří se i zastaví, jeden starší pán (P) chce vědět, „v čem je váš koncept lepší než ostatní?“
M: Je jednoduchý a spravedlivý. Víte, máme strach, že vyjednávání zde nebudou úspěšná a tak tu taťka předkládá plán B. Bé jako Bez nutnosti zasahování politiků, protože ti se neosvědčili.
J: Koncept má ambice pomocí jediného pravidla a volného trhu snižovat celosvětově emise CO2. Základem je zdanit rovně všude na světě veškerý uhlík ve fosilních palivech. A to přímo při těžbě (ne jeho dceřiné produkty jako benzín apod.) Těžební společnosti pak připočtou uhlíkovou daň odvedenou do globálního fondu k ceně fosilního paliva. Tak se uhlíková stopa automaticky promítne do ceny jakéhokoliv výrobku či služby. Odpadne počítání uhlíkové stopy, opadnou uhlíková cla na hranicích. Byla by to ohromná úleva.
P: Díky tomu by tato čtrnáctidenní konference mohla být o 13 dní kratší! Držím pěsti.
Usmívající pán odchází a letákem nám mává. Bez pokynu režisérky Marty přichází na scénu nová postava. Security-man (S1). Ten na nás také mává, ale se neusmívá.
S1: (nekompromisně): „Co tady děláte?“
Tuším průser, ale předstírám naivku, která si myslí že security-mana zajímá Jiřího myšlenka. Pobídnu taťku, ať pokračuje ve výkladu.
J: Tímto způsobem, jednotného postupně v čase rostoucího zdanění uhlíku při těžbě, se vytvoří soustavný tlak na dekarbonizaci globální společnosti, kdy bude jednotně spravedlivě oceněno jakékoliv snížení emisí zavedením například nové technologie, úsporného opatření či změnou chování kdekoliv na světě. Jde o technicky velmi jednoduše proveditelnou modifikaci pravidel pro fungování globálního trhu, na jejímž zavedení a jejichž parametrech se mohou státy světa dohodnout i bez ustavení světovlády.
S1 vysílačkou přivolal další dva kolegy. Společně s S2 a S3 nás obklíčili. Zatím si drží odstup.
J: Dekarbonizace globální tržní společnosti pak bude probíhat spontánně bez nutnosti dalších politických zásahů. Přestane být předmětem národních politik a přestane být i volebním tématem. To zajistí soustavnost a vysokou stabilitu procesu dekarbonizace globální společnosti.
S1: (přednášku nevydrží a táže se mne) Máte na to autorizaci?
M: Ano. Hned u vstupu. Dal nám ji pán. Jak vy.
S1: Ale zřejmě nemáte povolení to rozdávat tady na tomto místě, v Blue zone, aha?!
M: Usilovali jsme o to vystoupit oficiálně na některém z eventů, ale bohužel náš požadavek nebyl vyslyšen. Tak improvizujeme zde… (psí oči)
J: (otec suverénně pokračuje) Pro přijatelnost celosvětové dohody o globálním zpoplatnění veškerého vytěženého fosilního uhlíku bude zřejmě rozhodující, jak budou uhlíkové poplatky odvedené do globálního fondu jednotlivým zemím zpětně rozděleny. Jde o to, aby každá země v dohodě spatřila pro sebe alespoň nějakou výhodu. (S2 se chytl, S1 a S3 kroutí hlavou) Nabízí se rozdělit vybrané poplatky na 4 části a každé zemi je přiřadit a) podle počtu obyvatel (kritérium na hlavu), b) podle velikosti ohrožení pokračující klimatickou změnou (kritérium ohrožení), c) podle množství produkovaných emisí (kritérium emisí) a d) podle množství vytěženého fosilního uhlíku (kritérium těžby). Kritérium na hlavu v kombinaci s navýšením cen podle uhlíkové stopy vytvoří tok peněz od lidí s vysokou uhlíkovou stopou k lidem s nízkou uhlíkovou stopou. Kritérium ohrožení přispěje všem zemím podle míry ohrožení jejich území klimatickou změnou. Kritérium emisí přispěje k přijatelnosti dohody pro země s vysokými emisemi jako částečná kompenzace nákladů na jejich snížení. Kritérium těžby částečně zkompenzuje náklady a ztrátu zisků spojených se snižováním těžby fosilních paliv. Stanovaní parametrů časového vývoje globální uhlíkové daně i parametry kritérií a)-d) (možná i dalších) by měly být předmětem celosvětového dohodovacího procesu. V případě odmítnutí dohody několika zeměmi by vůči nim mohly ostatní země uvalit uhlíkové clo ve výši několikanásobku uhlíkové daně a tím je motivovat k přistoupení k dohodě.
S1, S3 s novou posilou S4 přicházejí vysvobodit svého již poučeného kolegu S2.
S4: Můžete mi vysvětlit, co tu ještě i po napomenutí děláte!?
M: Čekáme, až se s obsahem letáku seznámí… ideálně všichni.
S1–S4 se dívají nechápavě jeden na druhého co s námi.
Začíná být husto. I táta zmlkl. Srdce mi buší. Jestli se to točí. Lidi se zastavují, koukají; jsou ti dva obklíčení vyvrhelové, nebo vzácná delegace, která vyžaduje násobnou ochranu? Letáky jdou na dračku. I když jen tak leží na zemi. Modlím se, ať security neobjeví kameramana za květináčem. „tun dun dun“ – zde by se hodila hudba, co provází superhrdiny při zásahu Přichází vysoký urostlý muž afrického původu, asi security security-manů, celou situaci vidí z nadhledu. Rozsekne to jediným gestem a vyrovnaným basem: „Cožpak nevidíte, že se tito lidé snaží dělat dobře svou práci! Nechte je na pokoji!“
Jsem úplně dojatá. Security-manové se v mžiku rozptýlí, jen S2 si ještě nechá otcem osvětlit všechny benefity konceptu. Přemýšlím, proč se nás zastal? Naše činnost na tom místě jistě neodpovídá zavedeným pravidlům. Vypadá už táta tak strhaně po tom, co roznesl letáky do všech pavilonů, nebo si snad taky myslí, že je tátova idea fajn?
Až do noci jsme rozdávali letáky, diskutovali s lidmi a hledali potenciální spojence. Mluvili jsme se zástupcem Zeleného klimatického fondu i pracovníkem Mezinárodní energetické agentury (IEA). Významný zástupce mezinárodního měnového fondu, Ian Perry, který byl i na jednání G7, uznal, že Jiřího řešení by bylo nejelegantnější ze všech. Nikdo z nich však nemá mandát jej protlačit. Kdo mandát má?
Řešení nelze založit na vládami určených politikách a nevymahatelných závazcích
Po třech dnech strávených na konferenci jsme odjeli vlakem podívat se na moře a zazpívat si na pláži naši píseň Don‘t tax carbon localy, tax the carbon globaly.
Než jsme ji dozpívali, příliv se nám nalil do bot. Krásně zrežírováno! Klimatická změna nerespektuje hranice, potápí ty nejníž, vysušuje suchem sužované… Po cestě domů si vybavuji všechny cizokrajné tváře, se kterými jsme se potkali. Mnozí z nich na konferenci bojovali za své holé domovy. Přemýšlím o českém národu. Máme jedny z nejlepších podmínek pro život. Kolik životů se k nám vejde?
Další zprávy už sledujeme zpovzdálí, z pohodlí našich domovů, jak se za covidu říkat ujalo. Na COP26 v Glasgow se reprezentanti zemí po dlouhém jednání shodli na znění dohody o dalším postupu v řešení zmírnění globální klimatické změny. Ačkoliv všichni souhlasili s postupným odklonem od používání uhlí (zejména k výrobě elektřiny), výsledná formulace dohody byla oslabena natolik, že řada delegátů otevřeně vyjádřila zklamání. Kvůli zájmu udržet klimatickou diplomacii nakonec se skřípěním zubů dohodu podpořili. Výsledky COP26 nepřivodí nezbytný výrazný obrat ve změně trendu globálních emisí CO2. Ani samy sliby zástupců států do vzdálené budoucnosti nenaplnily očekávání, přičemž není záruka, že budou splněny. Od minulého zklamání ze Summitu v Madridu uběhly další dva roky stále dražšího času.
M: Tati, co zásadního si z Glasgow odnášíš?
J: To nejzásadnější co COP26 přinesl, by mohlo být poučení, že formát summitu a jeho výsledky ukazují na bezmocnost, neúčinnost a nejspíše i na nevhodný přístup k řešení globální změny klimatu. Dosavadní úsilí ukazuje, že řešení globální změny klimatu nelze založit na vládami určených politikách a nevymahatelných závazcích. Vlády v jednotlivých zemích jsou zvoleny na základě vstřícnosti k zájmům a přáním voličů. Představa, že ochrana globálního klimatu a s ní spojené výdaje a omezení se dostane trvale na přední místo vládních programů drtivé většiny zemí, je naivní. Stačí, aby několik významných států ustoupilo od plnění klimatických slibů, a současný systém ochrany globálního klimatu se zhroutí jako domeček z karet.
Je společnost teprve TAK NA ZAČÁTKU poznání, že ještě nedospěla k prozření, nebo naopak UŽ TAK DALEKO, že již zelený zákal nelze odstranit?