Vousatí a tvrdohlavý

Vlajka Barbadosu Barbados je na mapě Malých Antil vyznačený červeně Název Barbadosu údajně pochází od šlahounů stromu Ficus citrifolia, připomínajících vousy Mapa evropských národnostních menšin

Fejeton, v němž jsou všechny zdánlivé pravopisné i ideové chyby napsány správně

 

V pátek 3. prosince se autor dozvěděl, že se na světě zrodila nová republika. Nemyslí tím ten český list, který stejně jako Kulturní noviny chvályhodně nabourává ideologickou jednotu českého tisku (ten už je tady dlouho) – ale skutečná nová republika na Zeměkouli. V době, kdy je ve světové politice všechno tak jasně určeno, že neočkovaný našinec se v hrůze z toho nemůže jít ani opít, mu to udělalo velikou radost.

Málo se ví, že královna Alžběta II. byla do pondělka 29. listopadu královnou nejen Británie, ale dalších 15 samostatných států, které jsou s Británií spojeny jen jí – společnou hlavou státu: počínaje celým australským kontinentem, Kanadou, rozlehlejší než USA, středoamerickým Belize, rozlehlejším než Morava, prostornými ostrovními státy Nový Zéland a Papua-Nová Guinea, ale i malými ostrovními státečky v Tichomoří (Šalamounovy ostrovy, Tuvalu), a v americkém Karibiku (Antigua a Barbuda, Bahamy, Barbados, Grenada, Jamajka, Svatý Kryštof a Nevis, Svatá Lucie, a taky Svatý Vincenc a Grenadiny, jehož součástí je i soukromý ostrov britské královské rodiny Mustique). Od čtvrtka však královně jedno břímě ubylo: ostrůvek Barbados v Karibiku (rozlehlý přibližně jako evropská Andorra a lidnatý jako Island) se stal republikou a jeho bývalá generální guvernérka (zástupkyně královny v zemi)  Sandra Prunella Mason prezidentkou…

V pásu Malých Antil, kde jsou kromě samostatných ostrovních království v čele s britskou královnou ještě stále i britské, nizozemské, francouzské a americké kolonie s přímou správou z Londýna, Amsterodamu, Paříže a Washingtonu (do začátku 19. století tam byly i ostrovy patřící dánsko-norské unii, ale okupovali je Britové) byla až dosud jen jediná prezidentská republika: Trinidad a Tobago, která ale – stejně jako Barbados – dál zůstává členem Commonwealthu (Britského společenství národů, v doslovném překladu „Světa kmánů“).  Dokonce i sousední Grenada, která v roce 1983 pod vedením revolucionáře Maurice Bishopa vyhlásila svou příslušnost k východnímu bloku, přesto zůstala formálně pod královnou – respektive nestačila vyhlásit republiku, protože už za sedm měsíců vojska USA, Antiguy a Barbudy, Barbadosu, Dominiky, Jamajky, Svaté Lucie + Svatého Vincence Grenadu okupovaly, a režim sesadily. (Nepřipomíná nám to něco z našich dějin?)

Zajímavosti ohledně Barbadosu jsou tři: kromě notoricky zdůrazňovaného faktu, že se tam narodila slavná dnes americká zpěvačka a herečka Rihanna, Barbados jednak paří mezi země regionu, jejichž název má ve španělštině svůj význam (Barbados znamená Vousatí, Florida = Květnatá, Nevada = Sněžná, Colorado = Rudný, Indiana = Indiánská, Salvador = Spasitel, Honduras = Hloubky, Costa Rica = Bohaté Pobřeží, Venezuela = Benátečky, Ecuador = Rovník, Argentina = Stříbrná, Puerto Rico = Bohatý Přístav, Antigua y Barbuda = Stará a Vousatá, Anguilla = Úhoř, Trinidad y Tobago = Trojice a Tabák), a za druhé: Na Barbadosu stojí vila českého emigranta Milana Sládka, jednoho z největších světových obchodníků s obilím, kam po svém odstoupení v červenci 1992 odjel poslední československý exprezident Václav Havel přemítat o zemi, ve které se narodil a která se za jeho vlády rozpadla…

Zajímavost ohledně britské královny Alžběty II. je, že když se (i po ztrátě Barbadosu) spočítá rozloha území, jemuž formálně vládne, včetně britské, australské a novozélandské části Antarktidy, je královna vládkyní rozlehlejšího území, než jemuž vládne prezident nejrozlehlejšího státu světa, Vladimir Putin. Kdyby byl na jejím místě autor tohoto textu, určitě by se vykašlal na šplhounství vůči jejímu faktickému šéfovi: Spojeným státům americkým…

Nicméně autorovi ne dost na tom, že se ve světové politice stala výše popsaná drobnost, která vychýlila disciplinované směřování světové oligiky, kovidiky politiky. Cestou z noční směny v práci (která mu už jako neočkovanému asi taky dlouho nevydrží), a následné mše v kostele (i za tu práci) se během oblíbeného pouličního focení – ve zjitřeném stavu, který občas má, a ve kterém všechno vidím jakoby poprvé – pozastavil nad displejem s kurzem obligátních cizích měn jako je britská libra, ruský rubl, dánská koruna, a přišlo mu líto, jako málo zemí Evropy, které si udržely svou samostatnost, si udržely v posledních letech i svou původní měnu. Tudíž ho – jak má ve zvyku – napadlo jít na věc naopak a udělit vlastní měnu i těm evropským zemím, které nemají ani vlastní mezinárodní samostatnost a které se ve vlastních jazycích označují tajemnými jmény Alba (Skotsko), Cymru (Wales),  Euskadí (Baskicko), Sápmi (Laponsko), Breizh (Bretaň), Apsny (Abcházie), Iryston (Osetie), Nochčijčö (Čečensko), Galgajče (Ingušsko) a tak dále. Tehdy autor promptně sestavil tuto vzdorotabulku národních měn, kde měna čím méně globálnější a víc regionánější, tím lepší:

lužickosrbský krabat (národní hrdina)

bretonský asterix (taky)

velšský bard

skotské vštrozoku

severoirský oranž 

fríské frisco

kašubský grass nebo tusk (dle tamního nejslavnějšího spisovatele a politika)

rusínský biľak 

livonský biron (dle tatínka paní kněžny z Němcové Babičky, který odtud pocházel)

laponský santaclaus (dělí se na 8 sobů)

baskický cid anebo d´artagnan anebo cyrano z bergeracu anebo ignác z loyoly, protože ti všichni byli Baskové, ačkoli nám Čechům by možná nejbližší byla baskická guernica 

katalánský dalí nebo gaudí

galicijské santiago (přečti si Coelhova Poutníka)

korsický buonaparte

krymskotatarský bachčisaraj (dle Puškinovy básně)

lipeckotatarský sienkiewicz nebo bronson (nejslavnější sochař a herec odtamtud)

tyrolský messner, trenker nebo demetz (horolezec, režisér či historik, z nichž poslední dva byli z tamního původního národa s moravsky znějícím jménem Ladinové)

valonský brel

vlámský brel

čečenský fundamentalista

kosovskoalbánský kanibal

atd…

(Každý, kdo v tomto výčtu nějaké slovo nezná, si ho vygooglí, a každý, kdo si i v dnešní době odváží mít tak vlastní hlavu jako autor, může pokračovat ve výčtu, nebo i v jiných snech, které nastartovalo jedno království z velkého impéria, které mělo tu drzost stát se republikou…)