Dvojitá dávka z Drnovic

Foto město Vyškov Obrázek nebo fotografie#43558

V závěru minulého roku vydal agilní spolek Drnka dvě drobné, ale podle našeho soudu nepřehlédnutelné publikace, a to v oboru prózy i poezie.


Drnka je spolek okrašlovací, vlastivědný, ekovýchovný, osvětový, kulturní atd. atp. z Drnovic. Někteří snad znají nevelké Drnovice na Vyškovsku díky tamnímu fotbalovému klubu, který v letech 1977 až 1993 postoupil z okresního přeboru až do první ligy (nejvyšší československé fotbalové soutěže) a posléze do poháru UEFA.

Druhým drnovickým unikátem je právě Drnka, kterou v roce 1999 založil lokální patriot se širokým rozhledem a mnoha znalostmi a dovednostmi Pavel Klvač – sociolog, ekolog, učitel, spisovatel, fotograf a knihovník. V současné době mj. ředitel vyškovské Knihovny Karla Dvořáčka (mimochodem oceněné v soutěži Knihovna roku 2021) a už dlouhá léta člen výjimečného neformálního brněnského společenství pestrých a zelených – ochranářů, vědců, politiků, umělců, úředníků a pedagogů.

Pavel Klvač a Libor Musil: Krajinou Vyškovska. Chůzí poutníka

Floskule o takových knížkách praví, že jsou sličné. Grafická úprava Jiří Foltýn, ilustrace Josef Kachlík. Po úvodním textu nazvaném prostě Chůze následuje pět tématických kapitol s názvy Cesty, Kapličky, Studánka, Stromy a Les a na závěr jsou zařazena dvě osobní vyznání obou autorů z cyklu Krajina mého srdce, který už dlouhá léta vychází v časopisu Veronica.

Úvodní Chůze je hutná a působivá. Sice se do ní nevešel odkaz na H. D. Thoreaua, natož na Kulhavého poutníka Josefa Čapka, ale zato v ní najdeme neběžné rýpnutí si do joggerů: „Běh je symptomem splašené civilizace“, běžec nemá tušení o siločárách Země a docela obecně „Chvatem čas nepřechytračíme“ (k tomu viz také esej v tomto čísle KN zde).

O vybraných složkách kulturní krajiny (cestách, kapličkách atd.) je pojednáno v příjemné směsi postřehů z ekologie krajiny, historické geografie, sociologie, etnografie a lokální historie včetně legend, pověstí a úryvků z obecních kronik. Dlužno poznamenat, že oba autoři jsou vysokoškolští pedagogové a co do odbornosti se drží hodně zpátky. Jen namátkou, Pavel Klvač je přece editorem sborníku Člověk a les (Masarykova univerzita, 2006).

Dominujícím laděním textů je nostalgie po nějakém „zlatém věku“ v minulosti a trpké zahlížení na modernitu. Zlatý věk ovšem není nijak specifikován, ba možno říci, že jsou až voluntaristicky připomínány nejrůznější momenty a citáty z dob předkřesťanských, středověku i raného novověku, z pragmatických důvodů ovšem až někam do konce 19. století. Přestože o veřejných (nikoliv státních) silnicích můžeme v českých zemích mluvit už zhruba od konce 13. století, autoři silnice odbývají jako novostavby s malou ohleduplností ke krajině.

Těžko v knížce najít byť jen stopu postmoderny či spíše antropocénního přístupu. Tedy uznání, že člověk v minulosti ovlivňoval krajinu daleko víc, než se dosud mělo za to, a na druhé straně, že v současné době nevidíme jen zmar a degradaci a stojí za to objevovat nové hodnoty a jejich kombinace v krajině, a tak nějak se se současností usmířit. Dost možná je to – spolu s četnými zjednodušeními a drobnými nepřesnostmi – úlitba v zájmu žánru a adresátů. Texty mají oslovovat širokou veřejnost, a to zejména – bez ironie – na Vyškovsku. Obyvatelům i návštěvníkům této zdánlivě všední krajiny pomohou jí porozumět a uvědomit si půvab pomalé chůze, málo strukturované potulky.

Zbyněk Ulčák: Potkan je bratrancem Mickey Mouse

Když před šesti lety vyšla „veršujícímu zahradníkovi“ Zbyňku Ulčákovi sbírka Život je černý i bílý, mimo Drnovicko a brněnskou katedru environmentálních studií to bylo… řekněme hlasité šplouchnutí v našem rybníčku.

Jeho svérázná korespondence s Pavlem Klvačem (dlouholetým přítelem a kolegou) mezitím vydává druhou sklizeň. Knížečka v atypickém formátu 7×15,5 cm2 obsahuje několik set veršovánek zaslaných formu krátké textové zprávy. Vznikl tak poetický deník, jehož každý záznam nese kromě data dokonce i hodinu a minutu odeslání. Takřka geniálním nápadem editorovým (Klvač je nade vší pochybnost Ulčákovým Maxem Brodem) je ovšem i zařazení několika málo sdělení po výtce prozaických. Banálními metaforami je lze označit za koření (ale v textu i bez nich nemálo peprném?), perly (ale jen na hromádce jiných perel?) nebo třešničky na dortu (ale ony jsou, s odpuštěním, zapracované v jeho korpusu).

Když jadrný výkřik „Plzeň tu stojí 47 korun, zkurvená demokracie!“ zazní mezi verši o temnotě duše (podobné kofole) a o krásách přírody (manifestovaných tělesností zkoušených studentek), je to nejspíš jako úder na basovou strunu nebo gong uprostřed deklamace či hospodského pábení.

Jídlo a pití, začasté v lidových občerstvovnách typu nádražních bufetů (oproti Životu přibylo pozdravů z pizzerií, o čem to asi svědčí?) zůstávají snad nejfrekventovanějšími tématy zveřejněných veršů. K nim přistupují místo- a cestopis (železniční) mezi Brnem a Orlovou, flanérské postřehy z moravské metropole, krajinná ekologie a ochrana životního prostředí, akademický provoz na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity a práce na zahrádce. Oproti první sbírce snad přibylo témat společenských či politických, viz např.

Budoucnost vidím chmurně
pomalu směřuji k urně
celý národ dnes zvolí
dědka bez hole či dědka s holí!

(datováno pochopitelně 26. ledna 2018, tedy ke 2. kolu přímé prezidentské volby).

Ačkoliv editor zdůrazňuje, že tentokrát zařadil více veršů intimních či peprnějších, hlavní posun vidíme jinde: básník nově tematizuje stárnutí a jeho duševní, a zejména tělesné projevy.

Postihlo mě velké neštěstí
v játrech cítím bolesti
další slova jsou tu zbytečná
příští zastávka – konečná!

Ohlédnutí a rekapitulace jdou převážně ruku v ruce se zmarem a zklamáním:

K obědu rybí filé
míval jsem v životě vyšší cíle
k tomu polévka z hrachu
jsem synonymem krachu!
==
Hlava i břicho jak prázdná nádoba
v zrcadle smrti podoba
kmet vyrostl z bývalého junáka
život má hodnotu přejetého slimáka!

Lyrický subjekt se zhusta označuje jako stařec (autor je ročník 1966):

Oholil jsem si tvář
nasadil zelenou svatozář
hladký jak prdel mimina
stařec na mládí vzpomíná!

Za určitých životních okolností je pro čtenáře snadné s lyrickým subjektem soucítit či vžívat se do popsaných pocitů. Daleko univerzálnějším zdrojem inspirace je ale Ulčákova schopnost asociativního řetězení, a hlavně zapojení biologických, ekologických a vůbec přírodovědných pojmů, poznatků či pravidel:

Beruška je vlastně hmyz
do Brna přijede skupina Kiss
bílé tváře, dlouhé jazyky
zdravím tě z oblíbené putyky!
==
Nejlepší řízek je ze svině
jedu navštívit Punkevní jeskyně
pobuda na lepší časy vzpomíná
vápenec je sedimentární hornina!
==
Zeměkoule je matka bohatá
v batůžku vezu dvě jehňata
vyrostla u pana Švédy
v Arktidě tají ledy!

Kromě jiného v tom vidíme rozmazání dichotomie příroda vs. kultura, takže na antropocén nakonec přeci jen došlo!