Jsou to samozřejmosti
Lieferando dělá jen to, co vyplývá z platného zákoníku práce. Takže důvod k nějakému jásotu zde není.
Poslouchá se to až moc pěkně, než aby to byla pravda: Lieferando se stává „přátelským zaměstnavatelem“. Německá rozvážková služba specializovaná na rozvoz jídel z restaurací šveholí o „jedinečném komplexním balíčku, jehož součástí je zaměstnání přímo u firmy, smlouva na dobu neurčitou, prvotřídní finanční ohodnocení a jedinečné vybavení“. Zní to skvěle, takže přibližně 10 tisíc kurýrů a kurýrek Lieferanda může slavit, nebo ne?
Při bližším pohledu budeme s oslavami zdrženlivější. Například „prvotřídním finančním ohodnocením“ podnik myslí to, že jeho kurýři a kurýrky budou od začátku nového roku dostávat základní mzdu 11 eur na hodinu – tedy méně, než je minimální mzda 12 eur ohlášená semaforovou vládní koalicí už pro tento rok.
Lieferando se vší vážností zdůrazňuje, že tato nízká mzda bude vyplácena bez ohledu na to, kolik toho kurýr doručí, zda bude zrovna čekat na objednávku nebo zda bude na neschopence či na dovolené. Na tom je vidět, jak zpustlá tato branže je. To platí i pro skutečnost, že podniky v tomto oboru považují pracovní poměr na dobu neurčitou za něco neobvyklého.
„Jedinečné vybavení“ v podání Lieferanda znamená, že má být kurýrům a kurýrkám do konce března nabídnuto, že jim dá firma k dispozici pracovní nástroje – tedy jízdní kolo a chytrý mobilní telefon. To by snad měla být samozřejmost.
Management se bránil
Lieferando však tuto nabídku nečiní dobrovolně. Co už PR oddělení společnosti nezmiňuje: stejným požadavkům svých zaměstnanců se vedení podniku dlouho vehementně bránilo. Neustoupilo dokonce, ani když hesenský zemský pracovní soud vyhověl žalobě podnikové rady (obdoba odborové organizace, pozn. red. KN) Lieferanda, a raději se odvolalo ke Spolkovému pracovnímu soudu.
Ten loni v listopadu rozhodl, že zaměstnavatel musí kurýrům a kurýrkám poskytnout jízdní kolo a mobilní telefon jako nezbytné pracovní prostředky. Tento rozsudek Lieferando nyní plní. Nic víc.
Lieferando jistě není nejhorší rozvážkovou službou v Německu. Důvod k jásotu zde ale není.
Text, který původně vyšel 12. ledna 2022 v deníku taz, přetiskujeme díky laskavosti (družstevní) redakce taz. Pro Kulturní noviny jej přeložil Pavel Mašarák.