Nové? Zelené? Dohody?

Logo TES.

Semináře ve formě tzv. otevřeného prostoru nejsou v českých zemích zrovna obvyklé, ale Naďa Johanisová a Stanislav Kutáček ho pod hlavičkou „malého, ale šikovného“ Trastu pro ekonomiku a společnost pořádají od roku 2007 každoročně (jen s loňskou kovidovou výjimkou).

Takové setkání je typicky několikadenní, pouze s široce definovaným tématem. Konkrétní program se tvoří až v průběhu akce podle zájmu účastníků a za asistence facilitátora. Cílem je dát dohromady lidi, kteří mají nejrůznější názory na dané téma a pokud možno i praktické zkušenosti. Jednotliví účastníci mohou souvisle přednášet, vzpomínat, provokovat, jen klást otázky (třeba i ve formě ankety), polemizovat, hrát si, „přelétat“ mezi jednotlivými programovými bloky, případně se účastnit pouze pasivně (prostě sedět a zdobit).

Můžeme říci, že vloni na podzim měli navrch – alespoň co do veřejných projevů – kritici a odpůrci environmentální iniciativy EU a nejodvážnějším postojem byl ten opatrný; jen si vzpomeňte na předvolební diskuse, v nichž nálepka „zelené šílenství“ zazněla opakovaně. V posledních týdnech jako by zelení a levice (zelená levice?) vraceli úder: a opatrníci, levice jako by teď vracela úder: 17. ledna byla zveřejněna výzva Nové dohody pro Českou republiku, ve čtvrtek 27. ledna vyšel v Salonu Práva esej Ondřeje Slačálka Visegrád ve žluté vestě a od 2. do 6. února se v Horním Maršově (DOTEK) konal otevřený prostor na téma New Green Deals?

Formulace tématu naznačuje, že pořadatelé jsou si vědomi existence různých „zelených dohod“ a že jsou připraveni prověřit, promyslet jejich skutečný přínos, resp. potenciál ke spravedlivému a udržitelnému uspořádání společnosti, kulturu a ekonomiku v to počítaje.

Všechny se nějak odkazují k velkorysé iniciativě F. D. Roosevelta New Deal, která měla v letech 1933–1937 obnovit důvěru obyvatel USA ve stát a demokracii. Jednotlivé kroky nemohou být snadno označeny jako levicové či pravicové a většinou byly velmi dočasné, ale můžeme říci, že jako celek byly úspěšné. Zejména ve srovnání se souběžným vývojem v jiných státech, například v Německu. Jakkoliv se překlad New Deal = Nový úděl objevuje i v některých učebnicích dějepisu, daleko výstižnější a porozumění mnohem lépe sloužící je pojem dohoda. V něm je totiž obsažena činná účast a vůle všech zúčastněných.

Účastníci setkání ovšem neměli ambici shromáždit a navzájem porovnat všechny dosavadní nové zelené dohody. Jen namátkou

- mezi nejstarší užití tohoto pojmu (ještě s uvozovkami, tedy New „Green“ Deal) patří doporučení historika, aktivisty a novináře Jeffa Biggerse z března 2008, aby Barack Obama nabídl státům v oblasti Apalačských hor s významnou těžbou uhlí (Pensylvánie, Severní Karolína, Kentucky a Západní Virginie) takový společensky snesitelný odchod od fosilní energetiky,

- v létě téhož roku, už v předběžné reakci na propukající recesi zpracovala britská nadace New Economic Foundation Novou zelenou dohodu (už bez uvozovek),

- na kontinentu nechala v roce 2009 Evropská strana zelených zpracovat Wuppertalským institutem Novou zelenou dohodu pro Evropu, ale ta zapadla stejně jako většina dalších,

- existují dvě Globální nové zelené dohody, jedna od programu OSN pro životní prostředí (UNEP) také v roce 2009 a druhá od „starostenské“ iniciativy C40 o deset let později,

- v USA ten pojem použila v roce 2012 prezidentská kandidátka amerických Zelených Jill Steinová, ale víc ho zpopularizovala v nedávných letech (socialisticko-)demokratická poslankyně Alexandria Ocasio-Cortezová (s podporou senátora Eda Markeye z téže strany). Pojali to jako výzvu federální vládě k uzavření Zelené nové dohody,

- další Nová zelená dohoda pro Evropu vznikla v konsorciu nevládních a akademických institucí z iniciativy panevropského levicového hnutí DiEM25.

A to ještě nejsou všechny.

Obecně platí, že „zelenost“ značí důraz na ochranu životního prostředí a klimatu, respektive na udržitelnost. Je-li v názvu zachována „novost“, je to důraz na společenskou soudržnost, spravedlnost a solidaritu. Zelená dohoda pro Evropu to „nová“ nikoliv náhodou nemá, tam jsou tyto momenty zmíněny jen okrajově.

V Horním Maršově se ale soustředili jen na dvě, první je Zelená dohoda pro Evropu a druhá Nová dohoda pro ČR. Ve srovnání s jinými ročníky poněkud atypicky byly těmto dvěma iniciativám věnovány postupně dva úvodní „plenární“ semináře.

Zelená dohoda pro Evropu (European Green Deal, EGD) vznikla v reakci na rostoucí hrozbu vážných klimatických změn a také na posílení zelených ve volbách do Evropského parlamentu v květnu 2019 (byla zveřejněna 11. prosince téhož roku). Je to v zásadě politická deklarace, formálně vzato „sdělení“, jakýsi plán práce Evropské komise, závazný jen pro ni. Hlavním cílem je uhlíková neutralita EU v roce 2050. Prostředkem (i k dosažení dalších dílčích cílů) je několik desítek různých opatření (návrhy už Komise vesměs předložila!), z nichž každé ale obvykle zahrnuje hned několik legislativních aktů, někdy dokonce jen nepřímo. To když se jedná o tzv. strategie – například pro lesnictví nebo pro půdu. Aktuální přehledný a srozumitelný výklad jednoho z těch opatření (balíček Fit for 55, tedy jak se „vejít“ do plánovaného omezení emisí skleníkových plynů mezi roky 1990 a 2030) je zde.

Politicky důležité je, že naprostá většina konkrétních opatření jsou vposledku různé legislativní akty, na nich je obvykle třeba dosáhnout shody komise, parlamentu a rady (která sdružuje představitele všech členských států).

Nová dohoda pro Českou republiku sice nemá zelenost v názvu, ale podtitul vysvětluje, oč jde: je to „program sociálně ekologické transformace“. Samotný dokument je souborem různě konkrétních a propracovaných myšlenek, konceptů, námětů a opatření, které vzešly z několika kulatých stolů v průběhu roku 2020. Vesměs distanční formou se jich účastnila asi stovka lidí převážně z nevládních organizací, částečně i z akademického prostředí a podniků. V praxi tak předvedla, co je obsahem výzvy, která zveřejnění dokumentu provází, totiž konstruktivní debatu o tom, co je v současné době to podstatné (a zcela na okraji zájmu masových sdělovacích prostředků, a to včetně snahy o sladění sociálních a environmentálních cílů a zájmů. Upomínajíc na fungování Charty 77 má vznikající hnutí tři mluvčí. Jsou jimi aktivista Petr Doubravský pro oblast přírody (kterýžto pojem zahrnuje životní prostředí včetně klimatu, bývalá ombudsmanka Anna Šabatová pro oblast péče a konečně odborář Bob Čáp pro oblast práce. Na těchto třech oblastech tedy podle autorů dokumentu (a několika desítek sympatizujících osobností a institucí) záleží. S mírnou nadsázkou možno říci, že Nová dohoda pro ČR je pokusem, jak účinně směřovat ke kýžené uhlíkové neutralitě, aniž by chudí lidé byli dále ožebračováni a nuceni obsadit ulice v příznačných žlutých vestách. Málo platné, necitlivé provádění Zelené dohody pro Evropu by snadno mohlo vyvolat masové hnutí odporu.

Další semináře letošního Otevřeného prostoru se pak věnovaly dílčím aspektům a souvislostem obou představených dohod. Například vysvětlení zkratek ESG a DNSH, za nimiž se skrývají potenciálně silné nástroje vedoucí velké korporace ke skutečné společenské odpovědnosti (díky povinnému vykazování nejen ekonomických, ale i environmentálních a společenských aspektů – Environmetal and Social Governance – jejich působení) a zabraňující podporovat škodlivé projekty z veřejných prostředků (zásada „významně neškodit“, angl. Do Not Significant Harm).

Zelená dohoda pro Evropu přináší jednak pozornost, jednak právní a ekonomické nástroje na podporu komunitní energetiky.
Méně optimisticky vyznívalo ohledání nemalých rizik různých moderních technologie (umělá inteligence, autonomní vozidla, editace genomu CRISPR2 apod.) pro demokracii, soukromí a společenskou soudržnost, o nichž je veřejná diskuse nedostatečná.
Ke kořenům současných poměrů mířila přednáška o konceptu konviviality Ivana Illicha a jím inspirovaných dokumentech a iniciativách (například The Dark Mountain Project). Pro čtenáře Kulturních novin není konvivialita neznámý pojem – znají ho ze zprávy o semináři Alternativy zdola z května 2019 a více si mohou přečíst v příspěvku Tonyho Abbyho ve sborníku z tohoto semináře. Na str. 65 zmíněného sborníku je také praktický soupis několika desítek – vesměs cizojazyčných – pramenů k tématu konviviality.

Hledání konstitutivních prvků současného systému či paradigmatu (po jejichž změně se tak často volá) neskončilo pozitivním úspěchem, ale navzdory nedostatečné erudici účastníků zejména v historii a antropologii (nebo snad naopak díky ní?) představovalo „výživnou mentální atletiku“.
Další semináře se zabývaly mj. Rolí peněz a patriarchátu v kýžené transformaci společnosti nebo malými pokroky a velkými pochybnostmi týkajícími si Společné zemědělské politiky (EU).

Novou dohodu pro ČR lze studovat a o ní diskutovat i mimo inspirativní prostředí otevřeného prostoru na bývalé hornomaršovské faře, pročež k tomu P.T. čtenáře Kulturních novin srdečně zveme.