Beskydská samota jako místo činu

Slyšet jeleny zpívat. Repro argo.cz

Nová česká detektivka nás zavádí hluboko do Beskydských hor mezi drogové dealery, vesnické samotáře a brutální vrahy hluboko v lesích. Stěžejními prvky románu je beskydský genius loci, partička ostravských vyšetřovatelů a uzavřená komunita horských samotářů, kteří jen tak něco nepoví.

František Šmehlík debutuje detektivkou Slyšet jeleny zpívat – detektivním románem z Beskyd, který byl oznámen v rámci dubnového Velkého knižního čtvrtka. Šmehlík se dlouhá léta věnuje judu a literárně debutoval hororovou povídkovou knihou Temné znamení. Nyní přichází se svým prvním krimi-románem, který zasadil do rodného ostravska a v českém detektivním poli poměrně vyniká.

Oficiální synopse knihy láká čtenáře na tajemné prostředí Beskyd a brutální vraždu, která rozčeří vody zapadlé osady. Výchozí situace slibuje komorní a díky lokalitě atraktivní whodunit detektivku, kde vyšetřovatelé pátrají mezi samotářskými starousedlíky po sériovém vrahovi. Detektivové ostravské mordparty dostanou na stůl brutální sexuálně motivovanou vraždu v blízkosti osady Helašná. Z obyvatel beskydské samoty se okamžitě stávají hlavní podezřelí. Osadníci nejsou zrovna upovídaní a na každého nového, včetně policistů, se dívají skrze prsty. Nesourodá vyšetřovatelská parta se musí semknout a vydat se po těžko viditelných stopách vraha. Mrtvých začíná přibývat a v lesích se skrývá sériový vrah.

Autor zde zajímavě pracuje s uzavřenou komunitou horských samotářů, kteří žijí daleko od civilizace. Obklopeni lesem, horami a divokou zvěří. Vše slibuje stylovou žánrovou detektivku ozvláštněnou o beskydský genius loci, osobité figury a sociální portrét jedné osady. Hlavním problémem je zbytečně rozvleklé vyprávění a místy umělé protahování děje. Rozvětvenost děje a množství vedlejších odboček zvyšuje dojem příběhové překombinovanosti. Chvíli se román prezentuje jako detektivka, poté jako vztahové a sociální drama a vzápětí jako kronika osady. Děj se neustále rozvíjí, větví a mnohdy nedokončí své vedlejší linie. Z atmosférické detektivky se sociálně-kritickým podtextem se tak stává zamotaná, zbytečně složitá a nesrozumitelná detektivní kronika horské samoty.

Detektivka, dětský strach a Beskydské tajemno

Lehce tajemný úvod vyvolávající dětské fantazie a strachy je vzápětí vystřídán profesní rutinou policejních vyšetřovatelů. Propracovaný svět svérázných, ale přitom velmi lidských policistů je konfrontován s mrzutými a uzavřenými charaktery z horské osady. Osada sama o sobě působí dojmem specifického až nereálného úkazu v 21. století. Tato samotářská a městu vzdálená scenérie izolované beskydské komunity, je přeplněna různorodými a velmi barvitými postavami. A je pouze na detektivech, aby rozkryli podivné vztahy a dávno zapomenutá tajemství, kterými je osada prodchnutá.

Román kombinuje klasické policejní vyšetřování s prvky mytologie, která je pevně spojena s beskydským okolím. Příjemným a divácky vděčným prvkem je nenucený a svébytný humor, kterým je kniha prodchnuta. Důležité jsou samotné postavy – jak policisté, tak podezřelí v osadě. Jedná se o pestrou škálu lidských charakterů, které zná snad každý čtenář. Někdy působí dost tendenčně až učebnicově, jenomže archetypy k detektivnímu žánru neodmyslitelně patří.

Struktura románu připomíná kombinaci jakési kroniky a příběhové mozaiky, kde se překrývají a doplňují malé puzzle příběhu do jednoho celku. Román vypráví hned několik dějových linií a díky kapitolám umožňuje pohybovat se nehledě na čas, děj, postavy či místo. Především díky tomu bych vyprávěcí struktury této detektivky přirovnal ke kronice. Autor nahrazuje hlavní postavu kolektivním hrdinou a naprosto volně se pohybuje v čase, místě, ději i mezi postavami. To je poměrně originální řešení, které ale skýtá jak mnoho možností k zajímavému zpracování, tak i k nepochopení. A právě již zmiňované skoky v čase či mezi postavami jsou někdy bezpředmětné a nekoncepční.

Propletenec postav a střípky příběhů

Největším problémem knihy je velké množství postav a absence hlavní postavy. Místo jednoho hrdiny máme hned několik hlavních protagonistů. Do role hlavního hrdiny se dá pasovat celá skupina vyšetřovatelů. Každý má svůj vlastní osobitý a zapamatovatelný charakter. Svým způsobem můžeme považovat za hlavní postavu celou osadu a její obyvatele. Román popisuje vyšetřování případu z několika různých pohledů – reflektuje práci policistů, ale i příběhy z osady.

Obecně je děj překombinovaný a kompiluje příliš témat, motivů a dějových linek, které mohly být vypuštěné nebo alespoň dořešené. Nijak neposouvají hlavní příběh – pouze rozmělňují svižné tempo, odklánějí hlavní zájem a ubírají na atraktivnosti konceptu. Jednoduše řečeno, v tomto případě platí „méně je více“.

Ostravská policejní parta a genius loci

Jinak je kniha napsána poutavě a zajímavě s důrazem na realističnost policejní práce. Autor se podrobně věnuje vyšetřovatelům – i té nudné policejní práci, zdlouhavým a nikam nevedoucím výpovědím apod. Ukazuje policisty v realistickém světle, nedělá z nich žádné akční hrdiny. Ostravská parta vyšetřovatelů se skládá z obyčejných policistů různého věku, zkušeností i osobních trápení. Zároveň se poměrně věrně snaží přiblížit fungování horské osady a samotářských obyvatel, kteří jsou najednou vystaveni hrozivému nebezpečí. Všichni vystupující ale čelí tajemnému geniu loci Beskydských hor. Postavy a příběh samotný se nese v souladu s přírodou a okolní lesy jsou důležitými svědky těchto událostí.

Slyšet jeleny zpívat se snaží řadit mezi severské scandi noir, ale bohužel se severským temným thrillerům nemůže rovnat. Román je kombinací temného rádoby severského krimi-thrilleru, Beskydskou whodunit detektivkou a la Agatha Christie a sociálním dramatem ze života vyděděnců. Je to kombinace hned několika žánrů, které mají na českém trhu jistou budoucnost. Poetický název pochopíte během prvních pár stránek, ale skutečný smysl prozřete až na konci.

František Šmehlík – Slyšet zpívat jeleny (2021, Argo, 328 str.)