Sonet na starou paní v parku

Foto Benjamin Gimmel, Free Pictures Project

Viktor Fischl je znám jako autor románů Kuropění, Dvorní šašci a Zátiší s houpacím koněm, Hovorů s Janem Masarykem nebo jako izraelský diplomat jménem Avigdor Dagan. Méně se ví o jeho tvorbě básnické, například o sbírce Anglické sonety (vydané v Melantrichu roku 1946), z níž pochází následující ukázka.


Pár bílých koní, kočí v livreji,
když Big Ben v dálce čtyři bije,
kočárem jede starou alejí
jak za královny Viktorie.

Nevidí jícny černých kráterů,
již bez ozvěny pohltily lesy
hlas štváčů, vtipálků, žoldnéřů, páterů.
Jen šelestění stromů pod nebesy.

Tak jara jdou. Narcisy za krokusy.
Ten dub… Drozd… Zpěv… Prý je zas válka s Prusy.
Když Big Ben v dálce pátou bije,
z trávníku dítě přivolá si,
polaská starou rukou vlasy
a starými rty políbí je.