Je to městem, je to řekou? Leierová nastiňuje obrazy životů, v nichž není nikdo tak úplně šťastný…
Minirecenze knihy Tohle město, tahle řeka.
V anonymním Městě se v jednom bytovém domě rozvíjí spleť mnoha osudů. Čtenář postupně odhaluje, jak rozdílní jsou obyvatelé činžáku/románu; že v domě ve Městě žije zamlklá fotografka Róza, které je dům tak nějak osudový, spisovatel Hilský, který vidí své okolí optikou románových postav, a kterému se postupně vplete do života amatérská kuchařka s agorafobií, ale třeba i poněkud výstřední paní Cartierová se svým psem Jacquesem.
Kniha se skládá ze střípků osudů – ty jsou různě dlouhé a bývají zaměřené na příběh bytu a jeho obyvatel. Některé postavy dostanou prostor jen na jednu kapitolku, jiné se v knize objevují vícekrát, mění se v čase, vyvíjí a když už se zdá, že byl jejich příběh ukončen, vkročí do příběhu jiného z bytů.
Samotné Město je tak trochu záhadou. Kromě opakujícího se motivu bezejmenné Řeky je v něm i tetovací salon nebo knihovna a chvílemi by mohlo působit jako maloměsto – dokud není zmíněno cestování metrem. Město má ponurý ráz některé z hornických osad, ze kterých vyrostla města, autorka ale místy naznačuje, že by v něm podobných příběhů mohly být i další statisíce. I když se čtenář chvílemi může vznášet ve vzduchoprázdnu, vždy se vrátí k onomu známému starému činžáku a k té, tolik významné, Řece. Jako by Městu nikdo nemohl utéct – jako by si ho každý protagonista stále nesl v sobě.
Rozhodně musím vyzdvihnout samotné pojetí příběhu a to, jak se autorce povedlo mozaiku zdánlivě obyčejných majitelů a nájemců seskládat do velmi barvitého obrazu. Postavy mají každá svůj vlastní svět, jiný styl života i přemýšlení, zároveň ale působí známě – snad každý už v životě potkal bohéma, jako je spisovatel Hilský, introvertku, jakou je přemýšlivá Róza, výstřední starší paní Cartierovou, vrtkavého Davida, ambiciózní Jitku či slizkého pana Majera.
Jako celek knížka působí spíše poklidně. Autorčin styl je příjemně popisný až přemýšlivý, nechává ale prostor i pro fantazii. Ačkoliv kniha nenudí, umožní čtenáři poklidně plout po vlnkách příběhu, které se občas zhoupnou s větší vlnou. Tsunami ale nepřijde.
I když hrdinové čelí (často i krutým) životním zvratům, závěrečná gradace příběhu je spíše vnitřní katarzí postav než dramatickým koncem pro jednotlivé osudy. Zakončení je ale logické – příběh obyvatel jednoho činžáku po poslední stránce už ani pokračovat nemůže, dál není kam.
Na necelých 300 stránkách tak Leierová předestírá zajímavé a příjemné čtení, které má hloubku, ale svou intenzitou diváka nevysaje. Autorka se sice nebojí na své hrdiny „vytáhnout“ i nepěkná a závažná sociální témata, ale nenechá příběh propadnout přes okraj beznadějné propasti. Zkrátka – „what goes around, comes around“; česky by se snad dalo říci „karma je zdarma“…